Sousedské volby

Tak jsem se dověděla, jak skončily volby. Koukám na to, jak tele na nový vrata. Vůbec nevím, co mu řeknu.

 „V mojí zemi budou o víkendu volby.“ Hlásila jsem v pátek šéfovi, když se mě ptal, co je nového u nás. „Krajský.“

„Tak ať to dobře dopadne,“ popřál mi zdvořile. „Koho vůbec tam u vás volíte, kdo je v České republice vlastně u vlády?“ Ptá se mě ještě angažovaně a já si říkám, že ten chlap se asi fakt zajímá.

„No, doufám, že lepší budoucnost,“ usmála jsem, protože se mi nechtělo mluvit o obavách z třešňového nákypu.

Dnes je neděle a já si říkám, že zítra buďto nechci jít do práce, nebo si přeju, aby nepřišel Wayen. Šéf. Ten rozhovor totiž, pokud se zeptá, bude vypadat asi takto.

„Good morning, Terez, jak dopadly u vás volby?“

„Ehm… nooo, you know, levice vede – ve většině krajích…“

„Levice? Kdo u vás reprezentuje levici?“

„Komunisti a česká strana sociálně demokratická.“

„Komunisti jo?“

„Yes, Wayen, jsou druzí,“ budu se stydět a pak se pokusím zachránit situaci: „Ale v kraji, který se jmenuje Liberecký, jsou věci na lepší cestě!“

Wayen se na mě koukne a zeptá se: „Komunisti… hm…je to ta strana, která k vám pozvala Rusy po válce a pak vás odřízla od západu?“

„Ehm.. yes.“

„A vy je zase volíte?“

„Ne! Já ne, byla jsem tady.“ Ujede mi, a bude to znít trapně. Wayen na mě bude chvíli koukat a já budu radši předstírat, že nejdůležitější teď je, namazat všech 150 baget včas.  

Wayen se zajímá o mezinárodní politiku a má pekelnej přehled. Vystudoval ji.

Tohle je fakt neuvěřitelný.  Jsou to krajské volby. Volby do krajského zastupitelstva, kde se nás naše rozhodnutí bude týkat nejbezprostředněji. Ještě ani nedohořely svíčky pod obrazem Václava Havla a už zase směřujeme ZPĚT.  To bylo keců v tom týdnu po jeho odchodu. To bylo vzpomínání, recitací a zapřísahání, že budeme následovat jeho příklad a odkaz bude v nás stále živý.

Jsem nic. Ale jsem členem národa. A když nás bude hodně, tak to bude NĚCO. Jak řekl Daniel Landa na jednom ze svých koncertů: „Vy musíte jít k volbám. Musíte dát svůj hlas, aby se vás báli. Aby se BÁLI před dalšími volbami VAŠEHO ZŮČTOVÁNÍ.“

Bohužel ale jít k volbám je v Čechách dobrovolné a průměrný Čech jde radši s kamarádem na pivo. Že? Nebo kde jsou tedy ty hlasy pro lepší budoucnost? Proč chodí jen ta generace, která je dobře vychovaná a k volbám jde jaksi povinně? Dobrá, mluvit o lepší budoucnosti je patetické, ale mluvme tedy o „budoucnosti“ a ne o „návratu k minulosti“, nebo o „přešlapování na místě.“

Vím, že komunisti nevyhráli. Ale jsou hned druhou nejvolenější stranou! Jsme světu pro smích. A poté co, ČSSD prohlásila, že: „Zákaz vlády s komunisty je v rozporu s přáním našich voličů,“ se můžeme těšit na nová rozkošná kamarádství a partnerství s výhodami, které zaplatíme z vlastních kapes a vlastní těžkou prací. Mlčenlivé ovce, budou platit vždycky. Jsou neškodné. Svůj hněv budou pak prskat do kríglu s pivem, na zahrádce s kamarádem.

A co přání nevoličů? Nevoliči mají totiž taky obrovskou váhu. To mlčení totiž vyhrazuje prostor pro to, aby jasně zněly hlasité písně, jako: „Joooo, třešně zráááály, v Čechách třešně zráááály….“

Kdyby mlčící zapěli třeba ještě hlasitěji: Já půjdu dáááál,…i když už není moc jít kam, i když už není o co stááááát, já půůůůůůjdu dáááál!!!!

Lidi si stěžují, že není koho volit. Volte kohokoliv!! Ale volte. Aby se pak báli vašeho zúčtování. Pokus červených nás stál půl století blbosti. Od té doby jsme zabednění, omráčení, laxní a nevšímaví. (A věříme na sociální jistoty ve formě finančních dávek.) S inteligentní angažovaností se člověk setká jen málokde.

Dostala jsem jednou emocionální buditelský a protestní mail, takový ten řetězový. Byl dobře napsaný, zvedal ze židle v návalu protestu proti současnému stavu věcí, zvyšoval tep v horkokrevném souhlasu s jeho obsahem a nechutí k charakteru politiky u nás. Okamžitě jsem ho rozeslala do všech koutů světa ke všem svým kontaktům. Jedna reakce, která se mi vrátila, byla od jednoho regionálního politika, kterému stálo za to, věnovat se té pravdě ještě o trochu hlouběji, a s nohama na zemi mi nabídl mnohem realističtější pohled na věc.

Kritizujeme akce politiků na národní úrovni. Vidíme jen nejvyšší kruhy, které jsou pouze špičkou ledovce. Politika se totiž dělá i ve vaší obci a okrese či kraji. Politika totiž začíná za humny a naší povinností je, zajímat se o ni na úrovni, kterou jsme schopni ovlivnit.  Znáte vůbec své zastupitele?

Volit, volit… že není koho volit? Volte svého souseda, kterého znáte! Pověřujte správné lidi, aby za vás mluvili.