Říjnové dárkování (jako prevence před vánočním šílenstvím)

Kolikrát se ti skutečně podařilo dát někomu dárek, který by sednul, jako zadek do gatí?

- - -

Já vím, je teprve konec října, ale píšu preventivně. Jestli se už teď děsíš Vánoc, tak to máš skutečnej problém. Ale je to jen tvoje volba, kamaráde.

Jestli se já něčeho děsím, tak záplavy kyselých hlášek na blozích a facebooku o tom, jak jsou Vánoce debilní a nechutný svátek, jak by je všichni zrušili a bla bla bla, jak jsou k ničemu.

Jestli tenhle svátek ztratil v naší kultuře kouzlo, tak to máme asi problém opravdu všichni.

Desítky hodin strávíme bloumáním po nesmyslných obchodech, kde čekáme na osvícení a inspirativní nápad. Pozorujeme bedlivě, nebo horečnatě vzpomínáme, jestli ten či onen někdy v blízké době nějakým způsobem neprozradil, co by si tak přál. Další desítky telefonátů různým přítelkyním, kolegům a blízkým známým... neprozradí stejně nic.

Když vycházím z toho, že dárek má potěšit, tak jsem bezradná, protože dotyčnému nevidím do hlavy, a ani nevyčuchám jeho přání z éteru. Jestli má dárek vyjadřovat můj vztah k člověku, no nevím, nevím, to se přece nejlépe pozná v činech a možná se nechci zas tak odhalovat.  Když mám dárkem dát kousek sebe, tak to si nejsem jistá, jestli bych v závěru nedarovala spíš něco, co si přeju sama.

Možná to nevíš, ale dárek má svůj původ v magii. Jak na tebe působí věci, které jsi dostal? Jen těžko je vyhazuješ, i když jsou neužitečné, a přiznej se, že je občas bereš do ruky a zasněně si vybavuješ osobu, která ti jej dala. A je to tady! Když ti Nataša daruje při odletu z pobytu v Petrohradě, dřevěnou matrjošku (ano, těch deset dřevěných figurek v jedné) už navždy se na ni bude prášit na obývákové stěně a když se toho dožiješ, budeš ji ukazovat vnoučatům, a hrdě na petrohradskou epizodu vzpomínat. Nataša s tebou zůstane už navždy. Ona se ti tím dárkem prostě šikovně vpašovala do života. Nejhůř se vyhazují krámy, které byly narozeninovými dárky.  Kdo nesouhlasí, ať zvedne ruku.

Další kauzou, každoročně tak aktuální v období dárkování, jsou dárky ve formě peněz. Že prý je to dárek bez nápadu, že není od srdce a kdesi cosi. Já ti teda řeknu, že si nedovedu představit, jak má třeba ubohá babička vědět, že bys fakt chtěl jít na podzim na Landův koncert, nebo že právě vyšla nová knížka Michala Viewegha, nad kterou bys zajásal. Co má chudák babička vědět o Landovi, nebo má snad šontat po obchoďáku, aby ti našla knížku? Babička ti zatraceně OD SRDCE dává pětistovku, kterou si utrhla od huby, ze symbolického důchodu. A  to se netýká jenom babiček, ale třeba taky bratrů. (Ubohý chlap! Jak má vědět, o čem sní ženská? A ještě k tomu sestra.)

U nás v rodině začíná dárkování úderem podzimu. V říjnu máme narozeniny s bráchou, v listopadu babička, v prosinci mamča, lednu... (tam je tuším mezera) a v únoru hned taťka (na Valentýna!) No, a mezi tím jsou samozřejmě Vánoce!

Je sice teprve konec října, ale panika se vkrádá pomalu. Já ti to vidím na očích. Vsadím se, žes už kontroloval stav účtu a s hrůzou vzpomínal na Vánoce. (Ubohé Vánoce!) Uvolni se trochu! Vykašli se na křečovité dárky (bude to poznat!) a běžte spolu radši na večeři! Nebo na procházku! VĚCI nikdo nepotřebuje. Jsme jimi zavaleni. ČAS a VNÍMAVÁ POZORNOST, to jsou dary! Taky ti chybí. A neříkej, že ne.