Rasismus na venkově aneb cigána si do huby neber!
Cikán je cikán, černoch je černoch a tím, že přepíšeme slovník, významy věcí nezměníme. Proč jsme všichni tak poplašení, vždycky když se řekne slovo "cikán"? Romský spoluobčan, nebo cikán? Nemyslíme snad stejně vždycky toho samého?
Přestaňte si hrát na lingvisty a přiznejte si, že jde přece stejně jedině o to, jestli je ten romcikán fakticky spoluobčanem!
Taková naše babička si s tím hlavu neláme. A ani jí nepřipadá politicky nekorektní nazývat toho spoluromobčana cikánem. Nač si motat hlavu nějakými kraječkami. Když víme o čem je řeč, tak víme a nemusíme si vyměňovat slovíčka.
-----------
Babička je žena velkého formátu a pokrokového smýšlení. Nikdy jsem ji neslyšela stěžovat si na moderní časy a prohlašovat, že za starých časů to bývalo lepší. Mnohdy je pokrokovější, než my všichni její vnuci dohromady. Ale jsou věci, které jí už nikdo nevymluví. Svátek a narozeniny, obojí označuje slovem svátek, takže býváme zmateni, ke které že to příležitosti nám vtiskává do dlaně pětistovku v ruličce s velkou stříbrnou pentličkou. (Zvlášť já, která mám svátek i narozeniny asi čtyři dny od sebe.) Fakt, že v roce 1993 vzniklo Česko a Slovensko bezpochyby postřehla, nicméně zůstáváme Československem pokaždé když mluvíme o názvu naší vlasti a politicky korektní pojem romský spoluobčan si neosvojila nikdy. „Cigán zvostane cigánem, to mě nikdo nevymluví.“ Myslí tím cikány, co kradli slepica za války, za komunistů měli problémy se statusem „příživník“ a jejichž ženské nosily kdysi takové ty velké barevné sukně (které mimochodem miluju), šátky na hlavách a kruhové náušnice. Když babička vidí cikánku (chodí občas u nás na vsi prodávat po domech duchny), zamyká na dva západy, alarmuje rodinu a chodí kolem dveří po špičkách, když predstírá, že nikdo není doma.
„No, to víš, vona ti strčí nohu do dveří a už s ňó nic nenaděláš!“ říká vždycky mi připadá zdvořilejší otevřít, pozdravit a říct, že žádné duchny nepotřebujeme. (No, ale já jsem ještě mladá, abych tomu rozuměla.) Babiččina metoda se každopádně osvědčila, s nastrčenou nohou jsme se nikdy nemuseli potýkat.
„Viš co,“ vypráví mi babička už po několikáté, „negdy ju čuješ, tak nevoteřeš. Horší je, dyž tě překvapí. Chraň nás pánbu, dyby přišla a nebyl doma žádné chlap. To jedna moja kamoška, vona byla už vdova, měla pro jistotu dycky na věšáku proti dveřím pověšené mužské kabát a klobók. Dyž neco, tak zavolala ode dveří Jožó!! a babka se lekla a utekla. To víš voni si na samu ženskó slabó trófnó, ale chlapa se bojijó.“
U nás teda klobouk s kabátem nevisí. My máme dva poloviční chlapy. Jednoho strejdy Vojty - to je ale dobrák vod kosti, ten otevře každýmu, otevře dveře dokořán a jde hledat někoho po baráku, aby to šel vyřídit. Je takovej jednodušší, ale máme ho rádi. A druhej chlap, no on není ani tak poloviční, je to chlap jak hora, voják z povolání a s tvrdým pohledem. Ale byl přiřazen k polovičním, protože většinu času není doma. A cikánka chodí vždycky pokud možno tak, aby chlapi nebyli doma. Takže největším chlapem je u nás vlastně babička.
A je na ni naštěstí spolehnutí.
Tereza Šírová
Hurá, můj syn je nachlazený!
Moderní lékařství si už poradilo s mnohými hrozbami. Jak si poradí se zájmy farmaceutického průmyslu a obhájí si skutečnou vědeckost a Hippokratovu přísahu, to se necháme překvapit.
Tereza Šírová
O přítomnost tolik nejde. Jde o to, jak to bude vypadat na fejsbůku
O tom, že co je důležité, se odkládá na později. Například taková PŘÍTOMNOST. TADY a TEĎ.
Tereza Šírová
Děravá hlava, děravé srdce - díky Bohu!
Zapomínání většině z nás ztěžuje život. Ale co je ve skutečnosti horší, je neschopnost zapomenout, i kdybychom třeba i stokrát chtěli.
Tereza Šírová
Krev není voda
Nikdy jsem se necítila silnější a stabilnější. Nikdy jsem necítila takový pocit integrity jako teď. Strávila jsem spoustu hodin nad rodinnými alby a vychutnala si dlouhé rozpravy s nejstaršími členy rodiny. Stopovala jsem svou krev až k přelomu 17. století.
Tereza Šírová
3 věci, které je nutno koupit v Ugandě
Cesta do Afriky byla fajn. Letěli jsme letadlem. Výstup na letišti byl drastický kulturní šok, a od té doby už vše bylo jenom jedno dlouhé duchovní cvičení. Ale nechci, tady dneska moc filozofovat. Takže čistě prakticky.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Bakterie z vody letos zabíjí častěji, zemřelo už 23 lidí. Řada nákaz uniká
Premium Kromě jiných infekcí se v Česku letos více šíří i smrtelnější legionářská nemoc, která se...
Slovensko k tragédii směřovalo dlouho, tímhle prohráli všichni, míní expert
Premium Bývalý slovenský novinář a bezpečnostní expert Milan Žitný je přesvědčen, že k tragické události,...
V Kladně hořel sklad olejů a autodílů, škoda je čtyřicet milionů korun
V kladenské ulici Železničářů ve čtvrtek hořela průmyslová hala se skladem olejů a autodílů. U...
Soud v Haagu začal řešit Gazu. Genocida dosáhla strašlivé úrovně, zaznělo
Genocida, kterou Izrael páchá v Pásmu Gazy, dosáhla strašlivé úrovně, prohlásil zástupce...
Seznam rubrik
- Ze života novomanželky
- Má bedlivá pozorování
- Zcela zásadní lekce života
- (Ne)skutečné (ne)události
- Afrikou na kole
- Skleněným okem
- Osobní
- Nezařazené