Páteční migréna

Ženy trpí migrénami víc než muži. Má pro to někdo nějaké vědecké vysvětlení?  Pravděpodobně existuje na Modré planetě ještě spousta nevyřešených záhad a tento "hlavový" jev bude nejspíš patřit mezi ně.

Občas mě také zabolí hlava. Byly doby, kdy to bylo ještě mnohem horší a častější, ale i teď, když se do toho ta moje škeble pořádně pustí, dovede pěkně vyřadit z provozu. A to bez ohledu na to kolik mám zrovna práce, nebo jiných zajímavých činností.

Poslední dvě poctivé migrény jsem měla vždy v pátek. Má někdo  vědecké vysvětlení pro tohle? Řekla bych, že ne. Každopádně, pátek je naštěstí den, kdy můžu  vyřazená z provozu na chvíli zůstat, jít do postele dřív a nemuset plánovat příští den. Škoda že si to nemůžu ve skutečnosti užít…

Když jsem byla náctiletá a neměla ještě prsa, trpěla jsem bolestmi hlavy obden. Pila jsem divotvorné čaje, chodila k ortopedům, cvičila prazvláštní cviky, dokonce jsem dostala permanentku na rehabilitační masáže!  Jeden z lékařů mi vysvětlil, že je-li bolest hlavy nervového původu, funguje to tak, že nervy se vypětím stáhnou, nebo někde skřípnou a spouštěčem migrény je okamžik, kdy se z toho stavu nervy znovu uvolňují. Ha! Takže migréna je vlastně signálem, že se věci vrací znovu do původního stavu! Hm.. to stojí za úvahu.

Přiznejme si to na rovinu, týden probíhá zhruba takhle:  neděle večer, člověk prohlédne diář, jestli na něj na začátku týdne nečeká něco „většího“.  Třeba deadline článku, návštěva zubaře, kam se musí objednat dva měsíce dopředu, sraz spolužáků ze střední nebo termín zadání diplomky. Pak v pondělí ráno vstane a začíná kolotoč.

Já osobně se snažím alespoň do úterý udržovat v představě, že je teprve začátek týdne a proto  se nutím být po víkendu ještě krásně odpočatá a nabitá, připravená na všechno.  Škola, práce, přítel, pes, sport, kamarádi. Příprava na angličtinu (to mě koneckonců živí, proto to není radno odbývat), konzultace diplomky (téma, které mě koneckonců baví, tak proč to odbývat), seminárky a nějaké úkoly do školy (jsou to koneckonců poslední předměty posledního ročníku, tak to nechci úplně odbývat). Mezitím každodenní rutinní záležitosti, bla bla bla...

Druhá půlka týdne už se vyznačuje tím, že nadšení a elán upadá. Začínám se zadýchávat a vrčím, když úkolů přibývá, místo aby mizely v nenávratnu temnoty černé díry dobře odvedené práce.

Ve čtvrtek mám náročný předmět, kam jít nepřipravená znamená téměř sebevraždu. Každý čtvrtek takové malé obhajoby malých diplomek.

A pak… pátek. Od rána začíná zpomalování. Mé nervy se začínají uvolňovat.

Migréna.

Přemýšlím, jak přimět nervy, aby lépe spolupracovaly. Jejich bojkot mě připravuje o páteční mejdánky. Místo toho, abych vrněla blahem, že napětí končí  a začíná víkend, potýkám se s dilematem ohledně počtu Ibuprofenů – těch růžových svinstev, co prý naleptávají žaludek.

Věděli jste, že pátek je v magii dnem lásky? V pátek se slaví uplynulý týden a chodí se do hospody s kamarádama. Ne?

Napadají mě jen dvě řešení. Buďto vůbec nepovolovat z pracovního napětí a soustředění – ale to by mohlo časem pocuchat můj vnitřní software. Druhou možností je,  začít se uvolňovat už od začátku týdne, aby k žádnému stažení nervů nedošlo. Uvidíme, co to udělá s mými studijními a pracovními výsledky.

Otestuju to a příští týden vám napíšu, jak to fungovalo.