Banánové bohatství a televize s vizí importovanou ze Západu

Prašné silnice, hliněné domy, hadry na hlavách, špinavé děti bez bot si kopou s míčem ze zmuchlaných hader. Středověk jak vyšitej. Šlapu tady na kole a jsem "jedna z lidu". Ten si ale myslí, že má kasta se jmenuje "šlechta".

Afrika je pro většinu Evropanů jasnou cestou do minulosti. Potkáš se tady se svým středověkým já a uvidíš svoje možnosti, kdybys žil o pět set let dříve. Takže téměř žádné. Pokud nemáš z pekla štěstí, budeš okopávat banánovníky, které zasadil tvůj děda a budeš za to rád.

Pak jdeš s motykou po silnici. Státní silnici z bláta a ostrých kamenů. Je ticho. Poledne. Všichni jsou umordovaní vedrem a dřinou na poli. Ty taky. Koukáš se po krajině, do kopců, které jsou sice nádherné, ale jejich krásu nemůžeš nikdy ocenit, protože jsi to ty, kdo je denodeně okopává svojí rezavou motykou.

Pak najednou v té scenérii něco nehraje. Dunění. Raději se klidíš z cesty. Víří se prach a kolem prosviští vládní auto s pohonem na všechny čtyři. Pasažéři mají u ucha mobilní telefon a na nose brejle. Kurňa. Ve kterým jsme to vlastně století?!

To je přesně to, co dělá z Afričanů nespokojený lidi. Výhled na 21. století z domu uplácaného z hlíny.

Jezdí tady motorky a auta, které si nemohli nikdy vyrobit. Byly sem dovozeny ještě před tím, než se místní naučili dělat pořádný silnice. Mobily ze Skandinávie umožňují nepřirozenou komunikaci, ještě před tím, než se mohla rozvinout ta přirozená mezi mužem a ženou. Třeba o sexu a o tom kolik budou mít dětí.

Děcka lítají po ulici a místo toho, aby si vážili školy (postavené z fondu Japonska, nebo Evropské Unie) a rubali na svojí budoucnosti, nenávidí tě za to, že máš barevnější kolo, než oni.

Afrika potřebuje vizi. To není z mojí hlavy. Řekl to prezident Museveni svému ugandskému lidu v jednom ze svých projevů. (Snad zrovna nebyl vypadený elektrický proud, když ho vysílali v televizi). Každý potřebuje vizi. Bez vize nemáš sen, beze snu seš bez motoru. A nehneš se z místa.

A to je ta kontroverze. Je snad ugandskou, rwandskou a burundskou vizí Evropa a Amerika? Proč se raději nezaměřit na Keňu, Nigérii, nebo Jihoafrickou republiku?

Když nás místňáci vidí projíždět na barevném kole s přehazovačkami, chtějí být námi. Chtějí naše peníze. Své děti učí říkat jednu anglickou větu (give me money) a řekli jim, že když budou dost dlouho škemrat, běloch jim dá peníze, protože je bohatý. Ale jejich rozum je už krátký na to, aby si uvědomili, že naše výdaje jsou stejně závratné, jako příjmy a v závěru máme všichni skoro stejně. On sotva vyjde ve Rwandě, já sotva vyjdu v Česku. Stejné.

Je to jen o barvách.

Každý žijeme ve svém století a musíme se snažit.

Ale kde se kurňa stala chyba?