Zmizet „po anglicku“ umí každý, ačkoli se to na žádné škole nikdy nevyučovalo. Dokonce, pokud vím, pro tuto činnost dodnes neexistuje žádná norma, směrnice či doporučení, což nutno považovat za zázrak.
Možná to souvisí s tím, že úřednící, kteří normy a směrnice tvoří, nezmizí nikdy, natož „po anglicku“, a jen sotva iniciují tvorbu předpisu, dopadajícího i na ně samotné.
Ale toto úřední téma nyní ponechávám koňům, jelikož mají větší hlavy.
Potkal jsem kamaráda z liberecké vejšky, kterému tehdy nikdo neřekl jinak než „tramvaják“. Dojížděl do školy tramvají z Jablonce a tento fakt mistrně využíval jako omluvu, proč už musí jít. Studijní nedostatky v matematice omlouval „promiňte soudruhu docente, já už teď musím na tramvaj!“, kdežto hotovostní nedostatky v restauraci „u hnáty“ zdůvodňoval slovy „sorry vole, za minutu mi jede tramvaj!“, a než se oponenti zmohli na argument „tramvaj do Jablonce přece jede každou čtvrthodinu!“, byl v čudu respektive v tramvaji.
My místní jsme uspíšený odchod od „hnáty“ poté provedli vytříbenou anglickou metodou, byť nám bylo jasné, že následující návštěva tohoto restauračního zařízení bude spojena s jistými riziky.
Čo bolo, to bolo, těrazky už dávno nestudujeme, „Tramvaják“ do Jablonce tramvají nejel už třicet let a „u hnáty“ slouží úplně jiná pinglovská generace. A tak jsme u piva vymýšleli, zda ještě máme na to, zmizet po „tramvajácku“. Ostatně, od „hnáty“ je to na tramvaj ani ne sto metrů. Jenže v šedesáti se ulicí, byť s kopečka, běží mnohem hůř než ve dvaceti. „A ještě když bez brejlí prd vidíš!“ doplnil to „Tramvaják“. Dilema vyřešil pingl, který se trošičku zadrhnul v přísunu životadárné tekutiny: „promiňte pánové, já musel vyběhnout ven, zase nám tady jeden študák chtěl zmizet bez placení“.
„Ale - a neběžel na tramvaj tady vedle?“ optal se nejistě kamarád.
„Jak to víte?“ podivil se pikolík.
„Tady se dycky běhalo na tramvaj“ houkl „Tramvaják“ jako by nechumelilo a já pro jistotu dodal: „jestli nemáš prachy, tak já teda už tak rychle utíkat neumím!“
„To je fakt. Pánové, už můj děda, co tady sloužil, měl v provozní knize upozornění, že když mu z lokálu někdo po „anglicku“ zmizí, že si ho v klidu může dojít zkasírovat dolů k tramvaji“ uzavřel případ pan vrchní.
Čili bylo nabíledni, že „Tramvaják“ sice nezdrhne, poněvadž bez brejlí by toliko na dlažbě hodil tlamu, a já běhat rychle už taky neumím. Ale zato nyní mohu radit úředníkům, případně koňům, ve které provozní knize hledat ispiraci pro směrnici o mizení čehokoli.
