To už je hodně dávno, když P.T. rodičovstvo jako cílovou pémii stanovilo vláčky velikosti TT, pročež já, studentík druhé cé, zastachanoval a vytáhl počty na jednušku. A protože jezdit s mašinkama dokolečka na stole byla strašná nuda, vybudoval jsem první trať z obýváku do dětského pokoje.
Koberec v obýváku býval čisťounký, hebký a voňavý jako jarní pažit. Když jsem na sousední pozemky odsunul překážející židle, stojánek na noviny, a jakousi čtyrnohou dřevěnou hirošimu, na níž mělo zdrátovaný příbytek rodinné ptactvo, mohly být stavební parametry tratě vskutku velkorysé.
Dráha se musela bedlivě vyhýbat navoskovaným žlutým parketám. Po těch to protivně klouzalo, neposlušná traťová kolej vůbec nedržela polohu, kolejnicové styky se uvolňovaly a dlouhé vlaky se za jízdy strašně rády rozpojovaly.
Ze svých oblíbených garnýžových vyhlídek zpočátku železniční provoz napjatě sledovali vlnkovaně opeření členové rodiny. Když zjistili, že projíždějící vlaky vozí všechno možné, jenom ne proso, jejich zájem o plnění grafikonu zcela upadl.
Parkety v dětském pokoji táta dodělával dodatečně, tudíž zdejší terén míval oproti obýváku o něco větší nadmořskou výšku. Pro stavitele železnic to znamenalo pomocí smělých nájezdových sklonových ramp zdolat zvýšený práh na rozhraní obou regionů.
Hned za vrcholovým bodem se trať ocitla v dětském pokoji a pod úpatím knihovničky vlevo od dveří vlaky projížděly houštinami nasbíraných přesliček, jitrocele a rozličného léčivého rostlinstva, jímž naše druhá cé pod vedením soušky učitelky podporovala socialistické zdravotnictví.
Na členitém terénu dětského pokoje se vlaky občas ztrácely v džungli, sestávající z dílů stavebnic, hraček, modelů, jakož i knížek, jednonohých ponožek, trenek a rozličného harammpádí, o němž obyvatelstvo džungle dlouhodobě pragmaticky soudilo, že není nutné jej neustále rovnat do skříní, knihovniček a šuplíků.
Pozemky bývaly dosti stísněné, proto koncová nádraží bývala s ohledem na okolní neopošoupnutelný nábytek všelijak pokroucená, a vlaky velkolepých vzezření a jmen se do nich tak tak vešly. Navíc musela být zmenšená Česká Třebová odolná vůči bačkorám, v nichž babička konala pochůzky k oknu do dvora, aby byla vždy včas informována o programu dámské konference na lavičkách u vchodu.
Minulý týden jsem bloumal po jednom modelářském krámku, v duchu přeměřoval náš dnešní byt a počítal: kolejivo 880 eur, přemostění předsíně (nemožně hrbolaté linoleum) mezi dětským a obývacím pokojem - 550 eur, lokomotivy a vozy (dvě soupravy) - 2750 eur, napájení tratě a řízení jízd vlaků - 300 eur, brejle na blízko z kauflandu - 2,99 eur. Výhybky si budu přestavovat ručně ukazováčkem, abych ušetřil. Tak to máme celkem 4482,99 eur.
No, je to docela dost. Takový výdaj z rozpočtu před drahou polovičkou v životě neobhájím. Z něčeho musím slevit. A vida – v lídlu maj brejle za dumpingových 2,89 eur!
Kdybych náhodou tady za týden neměl blog, tak to značí, že ani snížený rozpočet na stavbu jednokolejné tratě Obývák – Dětský pokoj moje drahá polovička neschválila.
