Šéfe, co bude příliš strašlivé, přeskočíme

Tak jako to už od loňska mají študáci právnické fakulty v Oxfordu: pokud se obávají, že by obsah přednášek týkajících se násilných případů mohl být příliš „strašlivý“, jednoduše je mohou přeskočit.

Ne že by naším kanclíkem násilné případy přímo zmítaly, ale pracovní náplň bývá „příliš strašlivá“ docela často.

Tak především pondělní pohovory o práci. Sesmolit plán práce v outlooku tak, aby s ním byl šéf spokojen, to je něco strašlivého. Mohli bychom to přeskočit, co říkáš, šéfe? Stejně to neplníme.

Nebo vezměme takové pohovory o prémiích. Uřídit je tak, aby s nimi manželka byla spokojena, to je něco strašlivého. Přeskočme to, co říkáš, šéfe? Stejně to je vždycky málo.

O obědě raději ani nemluvme. Spořádat UHO tak, abych si myslel, že je to oběd, to je něco strašlivého. Šéfe, co říkáš? Přeskočme to a já si o pauze skočím na tři kousky naproti k Doušům.

Co teprve workshop Team Building Activities! Přežít ho tak, abych nevypadal jako totální magor, to je něco strašlivého. Jářku, šéfe, přeskočme to a s vedlejším kanclem radši dáme turnaj ve vole lehni!

A vůbec, chodit do práce v pondělí – to je tak strašlivé, že to ani nejde popsat. Přeskočme to a začínejme raději pracovní týden středou, co říkáš šéfe? Stejně už v pátek (cenzura) uděláme!  

Cože? Že to jsou všechno pitomosti? Milý šéfe, přeci nechceš tvrdit, že v Oxfordu mají nějaké pitomosti!

Ledaže by v tom Oxfordu strašlivým omylem něco přeskočili ...