Přátelé, nyní se nalézáme kde?

Jestli myslíte že tam, jak to vždycky hlásal vojín Voňavka, tak tam nechť se nalézají leda tak soudruzi. My ostatní jsme slušnej oddíl a proto směle odpovídáme: přátelé, nyní se nalézáme v baště.

Anebo lépe: na baště. A úplně nejlepčejc: auf der Bastei.

Kdo by to byl řekl, že Václavák má filiálku ve skalách nad labským kaňonem! Turisté hlaholili rusky, polsky, česky, čínsky (nebo nějak podobně rejžovitě) a ojediněle i německy. Na rozdíl od pražského pracoviště tady chyběli Mirečkové nahánějící kavky do hampejzů a obstarávající množství menší než velké.  

Býti na baště a vlaky na pražsko-drážďanské dráze dole pod baštou nefotografovati? Vyloučeno. Pakliže zde první průkopník fotografické nádobíčko rozbalil roku 1860, pak odhaduji, že tenhle můj obrázek pražského rychlíku Porta Bohemica bude mít pořadové číslo tak někde v řádu stamiliónů. Mimochodem, ta rumrajková drobotina uprostřed za domem u tratě je velkolepá zahradní železnice a hospoda pana Hanische – koneckonců, lepší je tam zajít rovnou.  

Tu a tam se nějaký ten kamínek nebo skalní masív stane nezvaným návštěvníkem labského kaňonu. Nám, lidstvu nekaňonovitému se to jeví „sehr romantisch“, otázka ovšem je, jak se to jeví místnímu obyvatelstvu kaňonovitému, pakliže jim na dům (nebo na hlavu) spadne kousek Sasského Švýcarska.    

Kdo nehodlá shlížet dolů k Labi a ze známé výšky h = 190 m a gravitační konstanty g = 9,81 vypočítat, jak dlouho bude trvat volný let zakončený elegantním placákem o majestátní hladinu (v případě chybného výpočtu o majestátní břeh), může se pokochat malebnou krajinou na druhé straně vůkol. Tak jako ten nerezový plechový pozorovatel na skále vpravo.  

Jaký je rozdíl mezi středověkými loupežníky a turisty? Ti první, pokud se už na Bastei nějak vydrápali, dostali od místního osazenstva náležitý világoš. Ti druzí obdrželi világoš ode mne, neboť mi kazí obrázky.

Na kruhovou beobachtunkštele mě mezinárodní turistická tlupa ne a ne pustit, tak alespoň kratochvilná skalně-mostní stínohra v prosincovém odpoledni.

Fotografií tohoto typu už je na internetu pěkných pár miliónů – to mi nepovídejte, že se tam nevejde ještě jedna! Ale stejně, jak jsme se ekonomicky zvedli: před dvaceti lety jsem byl ochoten přebrodit Labe, jen abych ušetřil 1,- DEM za přívoz dole v Rathen, a vidíte - v pátek jsem si nahoře na baště poručil buřta a pívo v úhrné ceně 5,10 EUR. Jednou za rok si i takový luxus přeci mohu dopřát, ne?

A na rozloučení taková pozdně odpolední chvilka klidu stranou od skalní divočiny, turistů a jejich selfieklandrů. No – není to bašta?

Nuže, přátelé, a proto se nyní odebéřme kam?

Voňavka, zavřete klapačku!

Nyní se odebéřme do roku 2018, a to tam, kde nebudou prudit otrapové, kde bude fajn a kde třeba mají normálního buřta a pivo. Zkrátka, odebéřme se tam, kde je bašta.