Poslyšte, vy se neučíte?
Což také značilo, že na morální přípravu svého živitele k nejbližšímu rodičáku bude muset oběť vynaložit značnou energii. Byť menší, než kdyby hodlala našprtat matiku za poslední pololetí během dvou dní a dobrovolně se dala „vytasit“. Ostatně, to bylo nereálné už jen proto, že od začátku školního roku si oběť o královně věd bohorovně nezapisovala žádné poznatky a dokonce ani neráčila vést za tímto účelem sešit. Přesněji řečeno, původně sešit velkoryse zavedla, ale záhy jej pokreslila motorkami, lokomotivami, širokým portfoliem čuňáren a karikaturami profesorského sboru, pročež k čerpání matematických poznatků jevil se sešit nepoužitelný.
Oběť neoběť, už je to pár pětiletek, co jsem bez větších následků vyvázl ze spárů československé vzdělávací soustavy, ale ona nebezpečná tázací věta „Poslyšte, vy se neučíte?“ mi hlavou zní zhusta i dnes. Už ne v souvislosti s matematikou (můj mozek už dávno seznal, že to nemá cenu), ale tak nějak se vším. Ale už taky nejsem vyděšený bažantík jako tenkrát u tabule, a většinou se z té šlamastyky umím elegantně vysekat.
„Poslyšte, vy se neučíte?“ vyčetl jsem sám sobě, když vyšlo najevo, že na mobilu neumím naštelovat internet. Ale hned jsem měl připravenou výmluvu: z uličnictví jsem si na mobilu nastavil maďarštinu, teď nevím, jak to vrátit, a kdo má prosím vás vědět, jak se maďarsky řekne internet, že ano?
„Poslyšte, vy se neučíte?“ obořil jsem se na sebe, když jsem tuhle jen tak z rozmaru prubnul test pro autoškolu, přičemž výsledek nevyšel nejlépe a byl bych nucen vrátit státu řidičák a asi i občanku. Ale: princ Charles v roce 1967 u zkoušky v autoškole rupnul, až se Albion zakymácel – a občanku má Jeho královská Výsost princ z Walesu pořád.
„Poslyšte, vy se neučíte?“ tázal jsem se pokorně sám sebe, když jsem zkoušel, zda je dokument „Seznam nepovolených otázek v manželství trvajícím 25 a více let“ stále platný. Všem potencionálním ověřovatelům kolegiálně sděluji: bacha, je platný včetně řady novelizací, o nichž nám ale nikdo neřekl.
„Poslyšte, vy se neučíte?“ konstatoval jsem, žvýkaje vlastními silami stvořenou večeři coby praktický následek předchozího odstavce. Ovšem ve škole nás neučili, jak se smaží syreček; respektive mi pedagog tehdy toliko vyťal políček, když jsem syreček nabodnutý na pohrabáč smažil v kovářské výhni ve školních dílnách.
„Poslyšte, vy se neučíte?“ dštil jsem síru bolestně se sbíraje z ledového chodníku, jehož součinitel tření o moje botky jsem hrubě podcenil. Naštěstí se tak přihodilo ráno u školy, takže pokud to někdo slyšel, vypadalo to jako že učitel rafinovaně kontroluje žactvo ještě před vyučováním, a ne jako když starej vůl zapomene, že led klouže.
„Poslyšte, vy se neučíte?“ povykovali jsme na sebe s kámošema během půlnočního běhu, když jsme za sebou hnali pejska, kterého jsme předtím vehementně přemlouvali, že s ním všichni budeme objímat a pusinkovat. Omluvou budiž fakt, že si ve vožralství nikdo nevšiml, že pejsek je třicetikilový pitbull.
Inu, chybami se člověk učí. Takto životem poučen, může se poté bez obav postavit k jakékoli školní tabuli.
„Strana a“
„Poslyšte, vy se neučíte?“
Zdeněk Šindlauer
Zmizet „po tramvajácku“
Zmizet „po anglicku“ umí každý, ačkoli se to na žádné škole nikdy nevyučovalo. Dokonce, pokud vím, pro tuto činnost dodnes neexistuje žádná norma, směrnice či doporučení, což nutno považovat za zázrak.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968
Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...
Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil
Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...
- Počet článků 546
- Celková karma 18,89
- Průměrná čtenost 1384x