Podle kolektivní smlouvy je zakázáno chodit do práce s ptákem na rameni

„Já vás zabiju! Vyberte si, jestli najednou, nebo postupně!“ burácí šéf, nemají-li výsledky naší práce zrovna světovou úroveň. A my salámisti oponujeme: „Podle kolektivní smlouvy je zabíjení zaměstnanců zakázáno. Ty to nevíš?"

Pan šéf, přistižen na ne zrovna světové úrovni znalosti kolektivní smlouvy, je nucen protivný dokument našprtat, a jelikož je dokument dlouhý a s mnoha přílohami, zpravidla šprt zapomene, co vlastně hledal. Nehledě na to, že jemu podřízení salámisti mezitím spáchají minimálně deset dalších prohřešků.

Nicméně, všechna čest – soustavným studiem už šéf dosáhl slušných znalostí a dokonce je dovede nečekaně bravurně využívat v praxi.

Jednou z jara cestou do práce jsem v březoví u silnice odchytl ulítlou andulku. Asi byla z nějakého slušného oddílu, neboť se mi zkušeně usalašila na rameni a takto v symbióze jsme společně vstoupili do vrátnice chlebodárcovy právě v okamžiku, kdy se k budování světlých zítřků dostavil rovněž pan šéf.

„Podle kolektivní smlouvy je zakázáno chodit do práce s ptákem na rameni,“ poznamenal škodolibě, „to jsem zvědavej, co vy dva teď budete dělat.“

„Jé, vy jste donesl našeho Ferdíčka, vy jste zlato!“ zatrylkovala nějaká dáma, jež právě vyslýchala ostrahu, neviděla-li zeleného opeřeného uprchlíka.

„Přičemž svého ptáka je zaměstnanec při vstupu na pracoviště povinen odevzdat ve vrátnici,“ pravil jsem pohotově, obraceje se k šéfovi.

„A po skončení pracovní doby si svého ptáka na vrátnici opět vyzvedne. Já tě zabiju,“ odtušil věcně, načež jsme svorně vykročili budovat ty světlé zítřky. Z nás bude mít doktor práv, který odborářům radí s kolektivní smlouvou, zase radost ...