Padesát miliónů koleček hlíny

aneb navozit někam dva a půl miliónů kubíků - to je docela dost, že? Na to by mi ruplo pěkných pár pracovních víkendů. Ostatně, takovou pařbu by nerozdýchalo ani kolečko vypiplané v nějaké renomované kolečkárně.  

Naštěstí jsem takové nelidské dřiny ušetřen, protože to už před stosedmdesáti lety zmákli jiní. A já se byl na to jejich dílo jen milostivě podívat.

Obkroužil jsem okolo něj několik kilometrů. Prodíral jsem se lesem, ťapkal bahnem pastvin a mnohdy jsem spíše jen tušil, než opravdu viděl. Je to neuvěřitelné, ale 905 metrů dlouhý a 53 metrů vysoký násep u Röthenbachu v Allgäu, který několik tisíc lidí vršilo šest let, v krajině skoro nevnímáte. Vrostl do ní a splynul s ní.

Kdo by to byl řekl, že vlak a já jsme 53 metrů nad krajinou? Ačkoli obří násep sedmnáct desetiletí neustále „sedá“ a „pracuje“, klikatost kolejí není dána počtem piv bavorských traťováků, nýbrž změnami sklonu tratě a odklonem trasy v bývalé stanici Röthenbach v pozadí.   

Řekli byste, že vlak jede po uměle navršeném náspu? „A neběhejte mi tam po louce, chlape!“ hulákal nějaký kulak ze statku opodál.

Ani z vysokého náspu není rozhled po krajině bůhvíjaký. Zato místní starousedlíci rozlišují počasí "před náspem" a "za náspem", protože ten jako kyklopská hráz skutečně zastavuje lokální proudění vzduchu od Bodamského jezera.  

To by jeden neřekl, do čeho se na západním svahu náspu taky dá šlápnout. Zvláště když se okouzlený výzkumník soustředí na provedení stavby a ne na záludnosti pastvin.

Kromě dvoukolejné Allgäubahn (trať Augsburg – Lindau, skryta za stromy vlevo nahoře) násep hostí také silnici a cyklostezku (ve stopě místní dráhy Röthenbach – Weiller, zrušené roku 1991).

Už jen na orientační topografické mapě to vypadá impozantně. (zdroj obrázku: https://www.openstreetmap.org)

A což teprve na stínovaném reliéfu .... až tady se dá věřit, že pata gigantického náspu má šířku neuvěřitelných 260 metrů. (zdroj obrázku: https://geoportal.bayern.de)

A tohle je důvod, proč je tady násep a ne most. Už roku 1846 byli stavitelé příliš zkušení, aby věřili, že v těchhle mokřadech údolní nivy se padesátimetrové pilíře mostu usadí jako by se nechumelilo.  

Tak vidíte. Kolik že to bylo těch kubíků? Čtrnáct? Kdepak, něco přes dva milióny. Neboli padesát miliónů koleček. Děkuji, do takové roboty nejdu. Ještě štěstí, že jsou jiní pracovitější!