Nová devizová intervence státu: 1 koruna za 27 euro

Poslanci vládních stran odhlasovali zákon, který s okamžitou platností stanoví devizový kurs koruny k euru 1 : 27.

„To přece nebylo správné, když průměrný volič vládní strany musel v kauflandu v Žitavě přemýšlet, zda si může dovolit koupit rohlík,“ řekl při tiskové konferenci premiér. „Toto opatření v žádném případě nijak nesouvisí s blížícími se volbami, jak tvrdí opozice“ pokračoval předseda kabinetu, „ve skutečnosti přeci každý musí vidět, že i bez toho úspěšně plníme naše programové prohlášení, a kromě toho se potvrzuje, že odhady ekonomických expertů naší strany jsou posazeny do reálného rámce a plně obstojí v konfrontaci s realitou.“

Česká republika se tak přes noc stala finančním tygrem, velikostí se zcela vymykajícím dosavadním celosvětovým měřítkům a zvyklostem.

„Já ty Čechy nepoznávám!“ žasne Untermanager hypermarketu v Bad Schandau, “vždycky tady u pokladen třikrát obraceli každou eurovou minci a hádali se o centy rozsypané po zemi -  a dnes ráno za pouhých osm minut skoupili všechno zboží, co jsme měli v regálech a ve skladu, a při placení nechávali stoeurové bankovky jako spropitné pokladním. Ty mně ostatně všechny daly okamžitou výpověď, protože u Vietnamců na tržnici v Hřensku dostanou českou minimální mzdu v přepočtu 297.000 eur, zatímco já jim tady místo dosavadních 1.500 můžu nabídnout jen 1.600 eur. A to ještě na mne z ústředí tři hodiny řvali, že přeci bylo dohodnuto zvýšit mzdy o 2,5 procenta a ne o 6,7 procent.“

„Jak já k tomu přijdu, že kdejaký úředník v Česku má základní plat 675.000 eur?“ rve si poslední vlasy jeden z předsedů výborů Evropského parlamentu, „já když dám dohromady moje dva platy s osmnácti poslaneckými náhradami a připočtu k tomu i úplatky, dostanu se sotva na desetinu jeho platu!“

„Die scheise Tschechen, byli jsme zcela ožebračeni!“ láteří předseda představenstva nejmenované automobilky. „Představte si - třicet tisíc zaměstnanců našeho závodu v Čechách se včera po šichtě domluvilo a za roční mzdové bonusy, co jsme jim před měsícem vyplatili, dnes ráno na burze nakoupili naše akcie za 41 miliard eur!“  

„Na tomhle se hraje fotbal?“ zíral na škvárové hřiště s ošlapaným vápnem Lionel Messi, když byl jeho klub FC Barcelona se vším všudy zakoupen mecenášem fotbalového oddílu TJ Spartak Dubice, bývalým vekslákem zvaným Vejvar. Messi nad hrbolatým hřištěm přikyvuje: „ale říkali mi, že 120.000 korun je prý v Česku docela slušný plat.“    

Ovšem i ve východní Evropě nová česká devizová intervence způsobila paniku a naprostý chaos. Hrihorij Grobarščuk, zaměstnaný jako počítač cihel na stavbě satelitního městečka u Říčan, z peněz uspořených za půl roku koupil své trvalé bydliště, střediskovou ves Stryjivka, včetně přilehlé Ternopilské oblasti čítající 1.107.000 duší, a stal se majoritním akcionářem druhého největšího uhelného dolu v Donbasu.

Nejmenovaný vysoký český státní úředník pro změnu za svou čtvrtletní prémii koupil od ruské vlády celou Transsibiřskou magistrálu a podle zatím nepotvrzených zpráv také jednal s gubernátorem Čukotské autonomní oblasti o společném zpětném odkoupení Aljašky od Spojených států.

V samotné České republice se ale záhy projevily i negativní dopady nové intervence.     

„Zavírám to tady a jdu na úřad práce!“ zuří majitel autosalonu ve Znojmě, „i kdybych prodělal poslední kalhoty a nejlevnější SUV zlevnil z šesti set na čtyřista tisíc, každý zdejší důchodce si to samé za hranicemi v Retzu může koupit za patnáct stovek! Oni už tam tedy dnes ráno důchodci koupili i ten autosalon jako takový, ale řekněte sami – co je mi to platný?“

„Už nemůžu, už to neutáhnu,“ běduje majitel restaurace na Staroměstském náměstí v Praze. „Jak vyhlásili tu intervenci, okamžitě nám sem přestali chodit turisti. Teda, jeden japončík po flámu si tady dnes ráno sedl, ale když mu došlo, že dršťková s houskou a malým pivem ho vyjde dráž, než cesta kolem světa luxusním letadlem s obsluhou nahoře bez, utekl a nechal mi tady blbejch dvacet euro tuzéra. Nevíte, kde bych levně koupil provaz?“

„Dvacet let jsem jak blbec jezdil makat na pilu do Eisensteinu, abych si nastřádal valuty a na stará kolena mohl v Železný Rudě koupit nějakej malej domek – a teď si za ty eura můžu koupit leda tak v autokempu víkendovej plac na stan Pionýr pro dva,“ rozčiluje se jeden z místních pendlerů. Po chvíli ale smířlivě dodává: „no ale zase budu mít český důchod asi tak stokrát větší, než jsem měl plat v Německu – to není tak blbý, ne?“    

V Chebu děhem pouhé čtvrthodiny byla se zemí zcela srovnána budova úřadu práce včetně přilehlé čtvrti, když neodolala náporu uchazečů z Hofu, Bayreuthu a Norimberka, kteří se přijeli zaregistrovat pro přidělení české sociální podpory.

Podobný osud stihl všechny banky v Českém Těšíně a Bohumíně, když je polští směnárníci vzali ztečí ihned poté, co jim odmítly dovezených 770 miliard korun v hotovosti směnit v kursu 1 Kč = 115 zlotých.

Rozčarován nakonec zůstal i sám předseda vlády po zveřejnění nejnovějšího předvolebního výzkumu, v němž renomovaná agentura zjistila, že preference největší vládní strany stoupla z 6,1 na pouhých 6,2 procent.

„Ze strany ekonomických expertů naší strany zřejmě došlo k určitým názorovým disproporcím, vyplývajícím z rozdílně definovaného reálného rámce, v němž se může nesprávně jevit, že naše odhady nemohly plně neobstát v konfrontaci s odlišně nazíranou realitou. V každém případě zítra dopoledne ve vládě odhlasujeme, že v parlamentu odhlasujeme, že u příslušného evropského výboru  vyloobujeme poskytnutí dotace na rohlíky v žitavském kauflandu,“ vyjádřil se šéf kabinetu. „A teď mě prosím omluvte, odlétáme do Berlína jednat s paní kancléřkou o finančně výhodném dovozu přibližně jednoho a půl milionu nových voličů.“