Našly se peníze!

Když se v kanclíku nenápadně vymrštíme ze židlí a plácáme po kapsách, znamená to: a) sekterářka rozeslala hromadného mejla o nálezu peněz na dvoře, b) plošné očkování proti skleróze se opět neujalo.

Ostatně, i kdyby se ujalo, stejně už by to nebylo jako dřív. Když jednou na dvoře našeho národního podniku našli pětistovku, pracující se za ni zhulákali tak, že se vedoucí zvláštního oddělení prohlásil za chartistu a soudruh předseda ROH počmáral rudý koutek nemravnými geometrickými obrazci.

Dnes když na dvoře vidím na zemi pětku, raději dělám, že ji nevidím, protože kdybych ji zvedl, určitě mi dokázali, že to nebyla pětka, ale půl miliardy a napařili by mi doživotí s odůvodněním, že jsem beztak vyvrhel od narození, neboť jsem již v mateřské školce Marušce zlovolně zahrabal korunu do pískoviště a ona chudák pak nemohla jít do kina na Bajaju a sedm loupežníků, nebo jak se ta ptákovina jmenovala.

No, zřejmě budeme slušná firma, jestliže se na dvoře tak často nacházejí peníze jen tak. Kolektivně vždycky diskutujeme, zda je nějaký hladový šílenec ztratil cestou do kantýny, anebo nějaký zasloužilý sklerotik očarován výstřihem slečny recepční zanechal u ní prkenici naditou kartami a taháky s hesly k účtům.

A jestliže se nikdo nepřihlásí – komu pak ty prachy připadnou? Nálezci? Panu řediteli? Firmě? A jak se to vykáže v účetnictví? Nebylo by lepší to rozdělit mezi zaměstnance? Anebo rovnou nějak mimoúčetně prochlastat?   

A co když četnost nálezů peněz zachová dosavadní vzestupnou tendenci? Kdysi býval jeden nález za rok, pak skoro každý měsíc, dnes každý druhý den, zítra dvakrát denně a tak stále houšť a houšť. Co až se u recepce bude válet víc peněz, než činí denní inkaso? To už nebudeme muset vyrábět? To už nebudeme muset makat?

To pak postačí válet se doma a recepční s účetní občas juknou do firmy. Někdo přeci ty prachy bude muset posbírat a někdo rozposlat na naše hladová konta. Je pravda, že aby se ve firmě nějaké peníze našly, musel by tam napřed pochodovat někdo, kdo by je tam vytratil – čili aspoň jeden zoufalec by do práce chodit musel. A kdyby peníze náhodou nechtěl ztrácet, tak by mu k tomu někdo musel nápomoci.

Což není žádná objevená Amerika. Vždyť třeba po státu taky všichni pochodujeme, peníze ztrácet nehodláme a přesto je z nás stát vždycky vytřepe. 

Kdyby byl stát tak slušně vychován jako my, tak až zase uvidí nějakou tu půlmiliardu, raději bude dělat, že ji nevidí, protože kdyby ji zvedl, my bychom mu dokázali, že ji prošustruje a napařili bychom mu dietu s odůvodněním, že je beztak vyvrhel, neboť mateřské školce nedal z rozpočtu ani korunu a řiditelku Marušku nahnal na školení o genderově vyvážených pohádkách, nebo jak se ta ptákovina jmenuje.

A poučení z toho všeho?

Když se našly peníze v roce 1978, předseda ROH ve vlastním volnu zvelebil rudý koutek.

Když se najdou peníze v roce 2018, zasloužilý sklerotik o polední přestávce vymyslí takovouhle ptákovinu. 

Tudíž - co je lepší: rudý koutek, nebo ptá- ... hergot ... kde mám peníze? Tady v tý kapse ... jsem měl přece ráno dvoustovku! Teda - asi.