Učenci objevili, že kreativní myšlení při chůzi prý dosahuje o 60% lepších výsledků, než při vysedávání na zadnici. Čili, jestliže sedící kreativec vymyslí nějakou ptákovinu, pak jdoucí kreativec vymyslí ptákovinu ještě o 60% lepší.
Ono je to ale relativní. Kolegové z marketingu jednou místo obvyklého vysedávání a srkání kafe chodili dokola zasedačky v očekávání úžasně kreativního nápadu. Ten asi po hodině turistiky napadl obchodního direktora a zněl: „pojďte udělat něco, co je potřeba – zameteme ten bordel u plotu na parkovišti!“, k čemuž chvíli nato uklízečka podotkla „sakra chlapi - to jste si s tou bžundou nemohli sednout ke stolu?“
I já sám, ač nejsa nijak špičkovým kreativcem, zkoušel jsem tuhle, jestli mi to za chůze bude myslet lépe. Jda ulicí, vymyslel jsem spoustu nápadů, avšak málem jsem si při tom zvrtnul kotník a když se mě pak ještě u krajnice nějakej hejsek staženým okýnkem feldy dotázal „kam čumíš, debile?“ napadlo mne, že kreativně myslet při chůzi sice možná je efektivnější, ale může to, jak se říká, bejt dost vo hubu.
V rámci vědecké objektivity jsem posléze vyzkoušel kreativní myšlení nejen za chůze nebo při sezení, ale i během dalších základních činností:
- Kreativní nápad při stání na místě: zastrč pupek, bejku.
- Kreativní nápad při stání na jedné noze: klátíš se jak vožralej.
- Kreativní nápad při běhu: čím starší – tím praštěnější.
- Kreativní nápad při sezení na záchodě: kreativně lze buď jen tlačit, nebo jen myslet. Nikoli zároveň.
- Kreativní nápad při jízdě autem kolem berňáku: správný čundrák vystačí s jedinou sirkou.
- Kreativní nápad při procházce s manželkou: nepotřebujeme nic kupovat.
- Kreativní nápad při ležení: (báječný – ale po probuzení už jsem si na něj bohužel nevzpomněl).
No, a teď, milí učenci – která z uvedených kreativních myšlenek je nejlepší? Já mám za to, že ta zrodivší se při procházce s manželkou, protože reakce „tak to teda příště jdu na procházku radši sama!“ mi přinesla netušenou svobodu, a navíc o týden později při shledání nekontrolovaného úbytku hotovosti v pokladničce jsem dostal obzvlášť kreativní nápad, že požádám šéfa o nárůst základního platu o 400 procent. Špičkový kreativec přece není žádný ořezávátko, ne?
P.S. Příště, než šéfovi přednesu oněch 400 procent, požádám ho, zda bychom namísto vysedávání u jeho stolu raději nemohli po kanclíku kreativně pochodovat a myslet. Já bych měl lepší podmínky na kreativnější start ke dveřím, a on by po mně mohl kreativněji metnout těžítko ve tvaru ořezávátka.
