Ne jenom tak z uličnictví a nazdařbůh, nýbrž písemně a na úředním tiskopisu. Že je to duševní zvrhlost? Ale kdepak! Jen pohleďte sami holenkové, holenky a holenčata – není to nádhera?
Vypadá to jako nebetyčná ptákovina, ale každý ajťák potvrdí, že informace „nic se nestalo“ je něco úplně jiného, než informace žádná.
Shora ukázaným tzv. vakátním hlášením drážní služebny například potvrzovaly, že dne toho a toho ve stanici žádný nákladní vagón nepřibyl ani neubyl, tudíž žádná sběrná data ohledně oběhu vagónů nejsou a s pozdravem Tvá Máňa. Pokud Máňa nenahlásila, že není co hlásit, vyhodnotila to bdělá vrchnost jako informaci žádnou, vagóny se hůhvíkde zašantročily a Máňa obdržela világoš.
Přesnost zkrátka musí bejt – to platí na dráze, čili i pro Máňu dvojnásob!
I já coby šedivějící technik mohu přesnost informací jedině kvitovat.
Když někdo v řeči o něčem řekne, že není co říci, je to přesnější, než kdyby hodinu plácal o ničem; je to informace jednoznačná, ušetřili jsme čas, nic nezašantročili a tudíž těžko obdržíme világoš.
Nebo, považte, jak by si šplhli žurnalisti, kdyby hned na titulce zpravodajského webu napsali Není co psát, než aby z nedostatku normálních zpráv ze zoufalství líčili, co nějaká celerbryta s IQ natřeného zábradlí soudí o oxidu uhelnatém.
Ta krása, kdyby paní moderátorka v televizi přinesla zprávu, že není o čem zpravovat, neboť papaláši toliko soutěžili kdo ho má většího a proto si raději pustíme králíky z klobouku. U toho sice usnu taky, ale aspoň se mi neudělá šoufl.
Berňáku bych podal přiznání, že není co přiznat, neboť už jsem přiznal všechno a tolikrát, že když se nyní jednou nepřiznám, Česká republika snad na buben nepřijde.
V bance by mně vystavili potvrzení, že není co potvrdit, poněvadž mi na účet nic nepřišlo a nic z něj neodešlo, jelikož tam žádný účet nemám (zde ovšem není zřejmé, zda by potvrzení mělo podobu tištěného lejstra nebo podobu krevních podlitin, jak mne uniformovaný kerberos vyprovodil na ulici).
Určitě existuje spousta dalších případů byrokratické přesnosti a důslednosti. Někdy mohou vést až k nečekaným následkům. Tak třeba kdysi italská pošta vydala nařízení, že i prázdné poštovní schránky musí být vybírány, poněvadž mohou být plné. Taková blbost, řeknete si – a ejhle: jeden poctivý pošťák otevřel zdánlivě prázdnou schránku a našel v ní tisíc lir. Tímto obnosem se netakticky pochlubil doma, načež mu manželka udělala Itálii, že tu schránku vybral nedbale a že v ní určitě bylo víc než na dva kopečky zmrzliny.
Nu a poněvadž se držím tématu, tak platí, že než blogovat o ničem, je lepší blog, že není o čem blogovat. Takže postačí, když jednou za týden něco napíšu jenom tak z uličnictví, nazdařbůh a bez úředního tiskopisu, jako zrovna teď. S pozdravem Tvá Máňa. Případný világoš uveďte níže a nedělejte z diskuze Itálii.
Zdroj obrázku: https://www.k-report.net/discus/messages/28/28.html. Děkuji uživateli Radar007 za svolení k použití v tomto článku.
