Berou mi nádraží - ale já jim ho jen tak nedám
Ale oni nevědí, k čemu jim to moje nádraží bude. Oni jen dokola omílají ty omšelé fráze, co nemají žádný nápad a slýchávám je po celý život. Že je nádraží staré. Že nevyhovuje potřebám cestujících. Že je ostudou města. Že na něm provoz už není bezpečný. Že neodpovídá miliónu směrnic. Že to nové bude bezbariérové a s výtahy. Kdyby si aspoň jednou vymysleli něco nového.
Nikdy předtím mi nádraží nebrali, tak jsem nevěděl, jaké to je. Proto jsem usoudil, že si aspoň sepíšu, co všechno jim nedám a nenechám si vzít.
Nedám jim první kolej, protože na ní vždycky večer zastavil kolínský spěšňák a temnou škvárovanou uličkou mezi jeho soupravou a odstavenými poštovními vagóny přicházeli ti, které jsem měl rád a těšil se na ně.
Nedám jim třetí kolej, protože z ní odjížděly všechny ty chomutovské a chebské rychlíky, od kterých mám schované hromady opravdových rychlíkových příplatků.
Ani náhodou jim nedám pátou kolej. Vždyť na ní jsem vyjezdil své první nádražácké metry se „zamračenou“ T 478.1166.
Kdybych jim dal sedmou kolej, musel bych jím dát i ten můj nejdelší nákladní vlak, co byl tak dlouhý, že ji zabral celou a stejně dvacet vozů plus dvě lokomotivy přečuhovaly. Nedám.
A nenechám jim ani devatenáctou kolej vzadu u žosky. Kdy to bylo, jak jsme tam z lávky házeli kousky dřívek šíbujícímu parnímu čtyřkoláku do komína? Předevčírem? Nebo před týdnem?
Jak bych jim mohl dát tu věčně pokřivenou osmou kolej na libereckém nástupišti? Krásná chumutovská T 478.3266 už tam sice nikdy nezastaví, ale po čtyři roky kromě prázdnin jsem tady lezl do rychlíku 696, abych se mohl učit v Děčíně, když už jsem nesměl v Lípě.
Nebo jim snad mám jen tak nechat stánek hned vedle posunovačského doupěte? Ale kde si potom budu kupovat Severočeské tyčinky za korunu sedmdesát?
Co budou dělat se zábradlím před nádražní verandou? Taky si o něj budou otlačovat lokty a počítat vlakům hytláky a bajky?
Jak mi chtějí vzít to dlouhé skladiště, pod jehož převislou střechou jsme vysedávali na rampě, klátili nohama, čuřili otcům znárodněné marsky a šutrákama metali po němkyních?
A už vůbec jim nedám cestu do depa, která kličkovala mezi kolejemi, krásně voněla válcovým olejem a solvinou, a dalo se po ní dojít až do opravdového království. To vám ostatně tady nedám.
Moc vám toho, vy dobrodějové, nezbylo, co? Však řekněte sami – co byste s tolika věcmi z mého nádraží dělali?
Já to chápu. Tam, kde se točí kšefty za miliardu korun, není čas zkoumat, co dělat se vzpomínkami bláznů, vývojově zakrnělých u dřevěných pražců s karbolem.
Já to chápu. Nové nádraží bude pěkné, moderní, betonové, bezpečné a čisté – aspoň tedy ze začátku. Tak jak je to na 3D-animaci: bude sluníčko, mladí a štíhlí cestující budou nastupovat, vystupovat, přestupovat, telefonovat, nosit stočené noviny a číst z informačních tabulí.
Jenomže – bude to opravdu nádraží? Nebude tomu něco chybět?
To vite, že bude. Ja vám to totiž nedám. Tedy - nevím, jestli to pochopíte.
Zdeněk Šindlauer
Zpověď vorkšopového rozvraceče
Vorkšopový rozvraceč je individuum, jež při pracovním vorkšopu odmítá článek o vedoucí úloze marketingu, o kafebrejku pokreslí flipčart karikaturami dozorčí rady a ze všeho nejvíc se těší, až bude moci po vorkšopu zase pracovat.
Zdeněk Šindlauer
Po kmeni padlého stromu řeku přejíti je dovoleno
Je to neuvěřitelné, ale ještě to nezakázali. Přitom na kmeni rovnováhu ztratila a do vody zahučela půlka lidstva, mnozí polykali andělíčky jako o závod a přeživší dodnes posílají říčnímu božstvu Poseidonovu děkovné dopisy.
Zdeněk Šindlauer
Zpráva z dobrých časů, kde se ještě mohlo chodit pěšky a jezdit vlakem
Milé lidstvo, nevíš prosím, co už platí, co už ne, co se nesmí, co se musí, jestli mohu u stolu pod svatým kopečkem u kostela sedět sám bez náhubku dle ČSN EN ISO 16458 a mudrovat o životě?
Zdeněk Šindlauer
Tři tisícovky a 1617 schodů za jediný den
Navzdory zvolna těžknoucímu baťochu roků na vlastním hřbetě jsem ještě takový jura, že za jediný den v pohodě dám v horách hned tři tisícovky a završím to vedle nich rozhlednou, jež čítá 1617 schodů.
Zdeněk Šindlauer
Jablonné v Podještědí je, když se jede vlakem z Ústí do Teplic
Za tuhle moudrost by mě paní účitelka vykroužila do žákajdy sardel přes dva řádky a pohoršeně by podotkla: „teda Zdeňku, to bych opravdu ráda viděla, jak by na tebe vystartoval tvůj táta, učitel zeměpisu, kdybys mu tohle řekl!"
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Poslanci rozhodují o podmínkách prodeje některých lehčích drog
Přímý přenos Politici rozhodují o tom, zda umožní za pevně daných podmínek prodej některých lehčích drog jako je...
Zkouška z češtiny? Proti dřívějšku to byla dávačka, hodnotí maturanti
Studenti posledních ročníků maturitních oborů v pátek ráno znovu usedli k písemné části společné...
Poslanci kývli na zákaz prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí
Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schválila Sněmovna. Nemají na ní do budoucna vznikat...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
- Počet článků 546
- Celková karma 18,88
- Průměrná čtenost 1384x