Cílem mých výprav už bylo všelicos. Sněžka, kovošrot, Jalta, nádraží, Berlín, restaurace Berlín, Petěrburk, Kardašova Řečice, Lednice i lednička. Ale 77777 milimetrů za vteřinu? To ještě ne.
Ono se řekne milimetr - ale až jich budete 77777 přímo před nosem, uvidíte, že je to pěkná makačka na bednu. Do tolika milimetrů zkrátka nemůžete vpadnout jak tyranosaurus do velkouzenářství. Musíte začít zpolehoučka. Hezky se s milimetry seznamovat. Laskat je očima a zvykat si na ně. Zvolna přidávat a připravovat se, že jich bude pořád víc.
Zprvu jich je poblíž tak málo, že se jimi můžete kochat a pokoutně se jim posmívat, že je jich sotva pár za vteřinu, a ještě se u toho kroutí jako přežraná užovka.
Povšimnete si milimetrů, které nejsou za vteřinu, ale na výšku. Je jich asi tak 38000, ale nehýbou se. Vy zatím můžete obdivovat vynalézavost a cit pana projektanta. Z autobusu nahoře se musí nabízet velkolepá panorámata.
O kousek dál je milimetrů na výšku ještě víc, ale lidi z vlaku nahoře neuvidí vůbec nic. Vy dole můžete obdivovat nevynalézavost a necit pana projektanta.
No nevím. Nějakou pojachtěnou protihlukovou normu lidstvo zřejmě splnilo, ale dívat se na to moc nedá. Mimochodem, když nahoře sviští vlak, nejvíc slyšet je právě pod mostem a dokonce cítíte, jak se dole chvěje zem.
A teď vidíte milimetry na dálku a je jich asi tak čtyři a půl milionu – ale pořád se ještě nehýbou. Ale už jsme si na kvanta milimetrů zvykli. Teď už, metodicky proškoleni, můžeme se snad k oněm 77777 milimetrům za vteřinu postavit čelem. Na dohled Asperku ještě krátká vzpomínka na doktora Kubrta v podání Leoše Suchařípy a jeho „hrrrrabě Esperrrrka“
Osud se ukázal nanejvýš milostivý. Nejprve na nás vypustil jen 44444 milimetrů za vteřinu. Ovšem i tak, kdo neměl připravený foťák, ostrouhal.
A když muž s bedýnkou zachoval duchapřítomnost, mohl se na druhé straně mostu aspoň trochu polepšit. Od zadního mostu jsem vyšel před půl hodinou, vlaku na tutéž cestu stačí 18 vteřin. A to jede tak pomalu, že může být rád, že ho na rychlodráhu vůbec pustili.
Ptačí budka s výhledem na vysokorychlostní trať. Kdybych si já na placu vedle chěl postavit i jen pitomou zahradní chatrč s pozorovatelnou, Deutsche Bahn Infrastruktur by z toho klepla pepka. Vlastně – jak se německy řekne "pepka"? .... also, když Sepp je Pepík, tak Pepka by měla být Seppi. Tudíž - klepla by mne Seppi. Což tedy nezní moc hezky.
Navzdory předchozímu výcviku z čelního pohledu těžko odhadnete, kolik těch milimetrů za vteřinu se na vás valí. K činu mně spíše rozhoupala protihluková stěna v zářezu. Bohužel, občas blbost dokáže nad člověkem zvítězit.
Předpis je předpis a proto i na vysokorychlostní trati musí výhybková návěstidla jako za c. k. časů. Tedy, nechtěl bych být strojvedoucím, který prošvihne semafor, načež v rychlosti 280 km/h zjistí, že má dvěstě metrů, aby zpomalil na stovku, návěstěnou pro jízdu do odbočky. Ale – nebojte. Zase až tak blbé dráhy nejsou, aby fíru takhle nechaly ve štychu.
To jsem netušil, že podél vysokorychlostních drah musí být rozmístěny taky hasičáky. Jak nás to učili? Na hobliny je vodní, na benzín pěnový a na elektriku práškový. Ale co mám namířit na vysokorychlostní vlak? Jestli ono to nebude tím, že jsem brannou výchovu odjakživa měl na háku.
Když už náhodou není trať v tunelu, tak je obklopena roštím a jinak než z nějakého mostu se její vlaky fotografovat nedají. A tak nezbude, než se na těch 77777 milimetrů za vteřinu podívat na nádraží. Je dobré zacvičit se nejdříve na nějakém pomalejším vlaku.
Vážení holubové, káleti na železniční zařízení jest nepřípustno.
Tak tohle už je opravdu a neoddiskutovatelně 77777 milimetrů za vteřinu. Šmarjá, tetičko, to je kalup! Jestli si myslíte, že vám 600 metrů od jícnu tunelu stačí na nastavení foťáku, tak Vám přeji hezký Dobrý den.
Tam u těch 77777 milimetrů za vteřinu prozíravě nepostavili žádné peróny. Ještě by se jim tam nějaký plašan s foťákem motal tak dlouho, až by dostal nafackováno vlakem München – Dortmund.
Elektrizace, sověty a 55555 milimetrů za vteřinu – a pak se má chudák fotograf trefit vlakem do nějaké mezery. Aspoň že ty sověty jsou naštěstí jen do básnického rytmu.
Nádražní odpoledne se blíží do cíle a je na čase zahájit pozvolné zklidňování situace. Však milimetry za vteřinu taky poctivě zpomalují.
Jak to bylo na záčatku? Že se musí pozvolna milimetry přidávat a zvykat si na ně. Ale zrovna tak se na konci musí milimetry zvolna odebírat a zpolehoučka jim nutno odvykat. Z milimetrů do klidu zkrátka nemůžete vypadnout jak Baloun z polní kuchyně. Jednou prostě nebudou žádné milimetry za vteřinu a kostelní zvon oznámí, že vůbec o nic neběží.
Ale - že jsou rychlosti v milimetrech za vteřinu hezké? Jestli si ale myslíte, že vám to teď přepočtu na kilometry za hodinu, tak tůhle! Provětrejte si prosím mozkové závity, abyste matematicky nezakrněli.
Já zatím napíšu, že fšechny fotky jsou moje.
