Po světě se roznesla fáma, že Číňanům i přes nedostatek kvalitní smetany zachutnalo máslo. Evropanům máslo prudce zdražilo a obchodníci nutí spotřebitele se ceně přizpůsobit, což v našem malém Česku neplatí pouze pro máslo...
Stačí letmý pohled na dlouhý seznam institucí, které patří pod ministerstvo zemědělství ČR a každému musí být hned jasné, že skutečný čas, který z pozice nejvyšší může sám ministr problematice českých potravin opravdu věnovat, je nesmírně malý!! Po kauze se silniční solí v roce 2012 se marně snažil zakázat dovoz potravin z Polska ministr zemědělství Petr Bendl (ODS). K takovému zákazu dodnes nedošlo a dokud Česko bude v EU, nikdy nedojde! Také lidoveckému ministrovi Marianu Jurečkovi již v roce 2014 velmi rychle v Bruselu došlo, že tam musí držet ústa a krok a nic víc nenadělá a občanům může pouze doporučovat nákup potravin české výroby. Ovšem zákazníky při pohledu na cenovky třeba českého ovoce a zeleniny hrdé vlastenectví často rychle přejde a koupí si lacinější zboží z dovozu. A navíc, vyznat se dnes, které potraviny jsou ryze české a nebo se česky tištěnými etiketami na obalech hezky česky pouze tváří, je opravdu nesnadné. Například firma Vitana nemá české majitele od roku 1992, firma Hamé od roku 2008 (a nyní obě patří pod norský potravinářský koncern Orkla). Nejedná se tedy již o žádné firmy české, ale o norské na území Česka...! Celá organizační struktura ministerstva zemědělství ČR viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Ministerstvo_zemědělství_České_republiky
Výrobci másla po cenovém skoku českým spotřebitelům v září vzkázali, že "si mají na dražší máslo zvykat". Na straně druhé si ovšem také výrobci spolu s obchodníky budou muset zvykat, že si kapsy penězi přece jen tak snadno nenamastí a za vyšší cenu tolik másla neprodají (zůstane ležet v obchodech a nakonec budou muset jeho výrobu omezit a nebo zcela zastavit). Právě tady je možné připomenout příklad ze začátku 90. let, kdy v Čechách a na Moravě došlo k zániku výroby jablečného moštu. Starší čtenáři pamatují doby, kdy si před třiceti a více lety mohli ve skleněné lahvi o obsahu 0,7 litru za 1,80 Kčs koupit kvalitní jablečný mošt. Jenže po Sametové revoluci stát výrobu moštu přestal dotovat a jeho cena se zvýšila desetkrát. Kupovat mošt za tak šokující cenu již zákazníci ochotní nebyli a proto jeho výroba zanedlouho skončila. Když u nás kolem roku 2000 začala raketově růst cena masa, jeho naivní producenti si napřed také mysleli, že ochotní a ukáznění spotřebitelé /aniž by přitom hnuli brvou!/ si toho masa s radostí koupí denně aspoň 5 kilo - jenže to se těžce přepočítali...!
Jeden z problémů prodeje nízkého množství potravin od českých výrobců spočívá v tom, že zaprvé myšlenka zbudování českého potravinového řetězce je dosud nereálná utopie a zadruhé počet prodejen majitelů českých regionálních řetězců (jako je Enapo, Hruška atd.) je malý - k těm patří malé pultovky a staré samoobsluhy z dob socialismu a v malých městech a na venkově družstevní prodejny Coop (bývalé sítě Jednota). Pro německé majitele supermarketů (Billa, Lidl atd.) je prodej výdělečná činnost a určitě nebudou nikomu jeho zboží prodávat zadarmo. Každý zájemce o prodej musí supermarketům zaplatit za dovoz, manipulaci, skladování, vystavení zboží, případně za chlazení a mrazení, likvidaci obalů, reklamu a tak dále a díky tomu o hodně vzroste konečná prodejní cena, která může ze zboží původně laciného učinit zboží doslova témeř neprodejné (což by ve věci změn zákonů mělo mnohem více začít zajímat nového ministra průmyslu a obchodu budoucí Babišovy vlády).
Kvůli tomu řada českých výrobců potravin (když na jejich prodej "bez dalších zbytečných nákladů" nemají svoje vlastní prodejny) mnoho zboží raději ani nevyrobí. Taková patová situace vyhovuje výrobcům v zahraničí, protože menší výrobci z Česka jim nemohou konkurovat. Po Česku navíc jako divoké vosy létají zahraniční distributoři potravin a hledají díry na našem trhu. Když se taková díra někde najde, do týdne tam přijede kamion "a tu díru zbožím, většinou béčkové kvality /navždy/ zalepí". Třeba řetězec Lidl prodává v ČR něco, co jeho německý výrobce honosně nazývá ovocnými jogurty. Každý kelímek podle na něm natištěných údajů obsahuje různá, pro život lidí nepotřebná zahušťovadla, kyseliny, dochucovadla, barviva, konzervanty, škrob, ovocnou příchuť - a trochu bílého jogurtu. Tak nevšední kvalitu máme v Česku zapotřebí proto, že zahraniční majitelé supermarketů dávají přednost výrobcům ve svých mateřských zemích. Nejčastěji v Německu, kde se vedle super-kvality vyrábí i zboží podřadné a ne úplně všechno, co odtud pochází musí být pokaždé zákonitě 100 procentně kvalitní! A protože mají Česko za zjevně méněcenné, s českými národními tradicemi si manažeři německého řetězce známého mazáním křížů (již od roku 2003, kdy Lidl působí v ČR) dodnes hlavu nelámou a jsou jim naprosto lhostejné. Proto ve svých reklamních novinách pro letošní 46. týden mohli k figurce "Santy Clause" /zabalené od výrobce Kinder do barevného staniolu/ docela klidně přidat text "čokoládový Mikuláš".
Nedávné zoufalé volání českých vládních činitelů po větší a hlavně jednotné kvalitě potravin se doneslo také do Německa. Tamní výrobci se rozhodli, že zejména prostřednictvím e-shopů začnou do ČR svého zboží dovážet mnohem více (což spolu s bohatější nabídkou v Česku znamená také "další střípek do mozaiky" postupné likvidace výroby a prodeje tuzemských potravin). Bližší údaje jsou v článku "V Česku roste zájem o potraviny z Německa. Obchodníci je začínají dovážet" viz https://ekonomika.idnes.cz/potraviny-z-nemecka-dvoji-kvalita-potravin-juncker-import-nemecko-kosik-cz-rohlik-cz-gom-/ekonomika.aspx?c=A171030_160431_ekonomika_div
Foto u perexu: autor
