Vyhodit nejvíce peněz oknem uměli mistrně hlavně ministři práce

Při marném boji s nezaměstnaností a ve snaze vytvořit spravedlivý sociální systém, si politikové za 22 let ani nevšimli, že více než vratké stojedničkové Sněmovny ohrožovaly životy občanů třeba popadané stromy...

Z tisíců rekvalifikovaných osob podařilo se zaměstnat

pouze pár stovkám z nich. Proč by také měl mít někdo

zájem o rekvalifikovaného kuchaře, který připálí i čaj?

Za ministrování Ludmily Müllerové z celkového počtu

423 poboček Úřadů práce se agendou zaměstnanosti

zabývalo pouze 94. Ministr František Koníček chce za 320 milionů Kč ročně posílit Úřady práce o 700 úředníků (z toho 100 pro Moravskoslezský kraj), kteří budou aktivně hledat nezaměstnaným práci tam, kde žádná volná místa nejsou. Noví úředníci za 10 hrubého určitě pracovat nebudou. Když nejméně za 25 tisíc, na jejich platy padne asi 210 milionů a zbývajících 110 milionů na provoz a vybavení jejich kanceláří. O tom, který uchazeč o zaměstnání bude kde zaměstnán, nerozhodují ani po absolvování deseti rekvalifikačních kurzů žádné Úřady práce, ale výhradně jen zaměstnavatelé!!

Jak je našim vrcholným politikům život řadových občanů vzdálen a vůbec je nezajímá (i když při každé předvolební kampani jsou schopní naslibovat mnoho), za všechny ostatní aspoň tři příklady:

1) Není vinou nezaměstnané romské menšiny, že na rozdíl od většiny pracujících občanů bydlí na účet státu zdarma. Na vině jsou všechny minulé vlády, které shovívavě zahálčivý způsob života menšině umožnily. Spolu s byrokratickými státními úředníky, neschopnými vymyslet jiný způsob peněžní úhrady za bydlení menšiny než je ten dnešní! Kvůli absenci zákona o sociálním bydlení se obecní úřady žádnou agendou bydlení pro sociálně slabé nezabývají! V obavě, aby finance na bydlení menšina neutratila v hernách, peníze na její bydlení dostávají /v částkách desetinásobků oproti běžným cenám za bydlení občanů ostatních/, přímo majitelé soukromých ubytoven. Na dávku státní sociální podpory - příspěvek na bydlení vyplatil stát v roce 2012 35,5 miliardy korun. Dávka je určena (po dobu max. 84 měsíců během 10 let) na překlenutí složitých životních situací, třeba při ztrátě zaměstnání pro všechny občany ČR a nikoliv snad přednostně pro dlouhodobě nepracující nepřizpůsobivou menšinu, pro kterou by měla být částka této dávky minimálně o dvě třetiny nižší.

S vysokým počtem nezaměstnaných počet plátců sociálního pojištění klesá. Aby jim vůbec "něco zbylo", podle výše příjmů toto pojištění státu ze svých mizerných platů a směšných honorářů již dlouhodobě neplatí (na rozdíl od povinných odvodů od OSVČ), také například někteří naši chudí herci. Jako OBZP /osoby bez zdanitelných příjmů/ si však musí platit aspoň minimální zdravotní pojištění...

2) Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí ve dvou vládách (2006-2009). Zastánce veřejné služby zdarma a rekvalifikačních kurzů. I když pro jejich absolventy neměl žádná volná místa, zvesela, jako kdyby nabíral vodu cedníkem, za kurzy ze státní pokladny a fondů EU utratil asi 800 milionů korun. Školicí agentury měly pro zájemce o kurzy několik lákadel. Vedle dotací na mzdy a dopravy a obědů zdarma i slib, že budou účastníkům kurzů hledat volná místa tak dlouho, až je najdou. Jednalo se však pouze o záludnou lež. Mnoho absolventů kurzů má na zadní straně Osvědčení o absolvování kurzu tuto lživou poznámku: "Hledání pracovního místa s účastníkem kurzu na internetu - 30 minut". Kolik lidí díky kurzům práci opravdu našlo, MPSV nikde neuvádí. Balíky peněz kromě tučného zisku pro externí školicí agentury, vylétly za 22 let vzhledem k počtu nezaměstnaných úplně bezúčelně oknem.

3) Za škody způsobené přírodními živly nikdo v ČR nemůže. Proto bez nároku na náhradu nikomu nesmí vadit tuny zkažených potravin v prodejnách, restauracích a domácnostech z vyteklých chladicích pultů a chladniček poté, co dráty elektrického vedení přetrhaly po každé silnější bouřce padající stromy. Nikdo nemůže žádat náhradu za zdržení dopravy na silnicích a železnicích, kam tak jaksi samy od sebe spadly stromy. Ochránci přírody bránící každý strom proto v ČR nedovolí, aby kolem silnic, železnic a na trasách vedení elektrické energie vznikla ochranná pásma bez stromů. Při jejich budování by za cenu snížení škod mohly okamžitě vzniknout tisíce pracovních míst.

Vedle zájmu o získání investičních pobídek pro budování dalších montoven dosud žádný ministr práce a sociálních věcí ještě nepřišel s ucelenou koncepcí, jak při odstraňování následků velkých povodní od roku 1997 i přes dostatek peněz - které se ovšem vždy někam záhadně ztratily - vytvořit nová pracovní místa, která by vedla k zabránění vzniku dalších škod pro případ povodní budoucích.

Foto u perexu a článku: autor.