Místo toho, aby naši zemědělci uměli pracovní místa zachovat nebo dokonce vytvářet další, jsou placeni za neúrodu. Potom se nemohou divit, že z obchodů jejich produkty mizí a jsou nahrazovány dovozem...
Podle zprávy "Zelinářské unie Čech a Moravy" pěstitelům zeleniny kvůli letošnímu rekordnímu suchu klesnou tržby o asi 800 milionů korun. Viz zemedelec.cz/stitek/zelinarska-unie-cech-a-moravy/ Na to konto se svými siláckými řečmi ihned přispěchala firma Hamé, která oznámila, že svoje výrobky, v nichž je obsaženo například zelí, zdraží o třetinu! Díky suchu jsou na tom podobně i naši ovocnáři. Protože jejich jablek bude letos méně, budou prý "samozřejmě dražší" (jakoby nevěděli, že jablka pěstují také okolní státy, kde si svoje sady, snad díky vyšším dotacím z EU než dostávají pěstitelé naši, uměle zavlažují zcela běžně již mnoho let)!!
Farmařit pouze za příznivého počasí, se naučilo našich zemědělců už docela hodně. Stejně, jako se jejich předkové sedláci před 100 lety postavili s fajfkami na kraj pole a dumali, ti dnešní také hledí nahoru k nebi a dumají, zda zaprší nebo nezaprší. Když zaprší tak akorát, je dobře. Když dlouho nezaprší, není to dobré a když zaprší už moc je zle, protože potom jsou povodně, vše je pod vodou a často ta napřed slibná úroda si dokonce sama někam dopryč i s předpokládanými zisky odplave.
Naši nejlepší právníci asi stále řeší, ale dosud v tom našem "tureckém hospodářství" ještě nevyřešili, komu vlastně patří dešťová voda z mraků na zem spadlá! Voda, co začne téci z kopců do údolí a začne tvořit stovky stružek, potůčků a bystřin, desítky potoků, říček a řek - aby nakonec ta jedna velká voda jako veletok (třeba Labe) zcela bez užitku, místo toho, aby byla zadržena v našich přírodních vodních nádržích, z území ČR klidně odtekla a někde daleko za hranicemi se vlila do moře.
Dovolím si zde (i když je ještě z dob socialismu), uvést jednu malou vzpomínku. Od roku 1981 jsem v rámci své profese jezdil na jižní Moravu dokumentovat archeologické výzkumy. Nejčastěji na stanici nedaleko obce Těšetice, kde byl mnoho let zkoumán neolitický rondel lidu s moravskou malovanou keramikou. V širokém okolí této obce mělo tehdejší "JZD Mír Práče" kromě vinic také svoje dost známé, velké broskvové sady. Po každém horkém dni se po setmění těmito sady nesl za svitu hvězd typický zvuk kropicích zařízení. Kdyby právě toto JZD nemělo na toku říčky Únanovka už tehdy k dispozici malou přehradu a několik kilometrů dlouhou soustavu potrubí s čerpadly a museli tam jen odevzdaně a zoufale čekat na déšť, celé jejich slavné sadařské umění by brzy skončilo krachem.
Zavlažování polí dnes funguje pomocí několika firem jako služba (jeden hektar přijde na 25 tisíc korun) viz brno.idnes.cz/vedro-zavlahy-na-jizni-morave-d26-/ ale ne všichni si tuto službu objednají. V českém zemědělství se farmářům totiž zatím úspěšně daří svoje zaschlá pole raději zaorat, sady zlikvidovat a pomocí celkem podrobného návodu, viz eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/novinky/metodicky-pokyn-pro-zjistovani-skod.html požadovat kompenzace. Místo toho, aby ministr zemědělství M. Jurečka (KDU-ČSL) podal návrh, aby nárok na náhradu za sucho měli pěstitelé jen v případě, až pro záchranu své úrody vyčerpají všechny možnosti umělé závlahy - vydal se pan ministr už loni jinou cestou. Dodat více vody zemědělcům, chce stavbami malých přehrad na jižní Moravě, Rakovnicku a Žatecku (zatím ve výši 150 milionů korun) - jenže vše je dodnes jen ve stádiu úvah. Viz eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/x2014_sucho-a-nedostatek-vodnich-zdroju-v-cr.html
Otázkou je, kdo vlastně doopravdy a mnohem lépe než právě naši zemědělci (jako manažeři výroby a zaměstnavatelé) by u nás mohl poskytnout zázemí a po stránce vzdělání a jazykové nevybavenosti technicky nenáročnou práci nejen nevzdělaným "prácechtivým" uprchlíkům (tedy nelékařům, nefyzikům, neučitelům atd.), ale spolu s nimi samozřejmě už konečně také i všem našim negramotným a stále u nás přes 25 let nepracujícím Cikánům/Romům??
Se svou častou "úrodou-neúrodou" se naši ovocnáři a zelináři jako dodavatelé již značně nespolehliví ovšem nemohou ale vůbec divit, že ze zahraničních řetězců v ČR byli dávno vyšachováni a jejich produkty jsou trvale nahrazeny importem. A o malém zbytku českých dodavatelů, kteří se v obchodech i přes svoje vyšší ceny zboží ještě udrželi, rozhodují zákazníci. Hrdé vlastenectví při pohledu na cenovky českého, zbytečně předraženého třeba ovoce, každého, kdo má poněkud hlouběji do kapsy - i přes rady ministra zemědělství dávat přednost zboží českého původu - okamžitě opustí a koupí si taději to stejné, ale mnohem lacinější ovoce z dovozu.
