Ve stadiu příprav je návrh zákona o příspěvku zaměstnavatelů pro fyzicky náročně
pracující dělníky na jejich předčasné důchody. Reakce zaměstnavatelů na tuto novinku
bude různá. Čím nový zákon přinutí majitele firem k tomu, aby si ze svého koláče
zisku odtrhli od úst ještě větší kus?...
Čtenáři si možná pamatují na kuriózní případ u nás léta podnikajícího ocelářského miliardáře z Asie, který z důvodu poklesu svého zisku, chtěl úplně vážně po české vládě, aby jeho dělníkům u nás vyplatila mzdy! Chci vidět, jak se budou majitelé přeochotně snažit svým fyzicky těžce pracujícím zaměstnancům přispívat na jejich "před-důchod". Kde byly odbory už zcela úspěšně zlikvidovány,tam 20 let nejsou rekreace, Mikuláš, vánoční kolekce a ani stravenky. Ani žádné jiné běžné výhody, včetně pracovního oděvu a obuvi. Při žádosti zaměstnance na zvýšení jeho platu obvyklou odpovědí vedení firmy je to už stokrát ohrané: "Je krize, musíme šetřit, rozumějte přece, sami máme málo!"... Přitom zcela bezostyšně, aby to všichni viděli, si představitelé firmy každého třičtvrtě roku kupují nové džípy!!! Zde ochota ochota přispívat zaměstnancům na předčasný důchod bude asi tak velká, co by za nehet vlezlo. Pracovníka, který se bude k hranici důchodu blížit, zavčas pro nadbytečnost propustí. Tělo ve věku 50 let začně různě stávkovat. Firma ale přece potřebuje pracovníka svižného a bez potíží, který nebude narušovat chozením někde po doktorech celý složitý týmový pracovní proces. Šedesátiletý horník už asi nefárá. Pokud měl štěstí,10 let předtím se přeškolil na lehčí nadzemní a méně placenou práci, díky které bude mít i menší starobní důchod. Ne každý těžce pracující člověk dosáhne z důvodu, že "není už moc zdravý, ale ne zas tak moc nemocný" - na možnost získat nárok na invalidní důchod. Odborářsky podbarvený návrh bude mít šanci uspět hlavně ve virtuálním prostředí státní sféry, silně odtrženého od reality. Tam jsou odboráři ještě "pořád doma a tam si bydlí jako ve vatě". Řídí se známým klíčem, že ze státního krev přece neteče a je tam peněz stále pro všechny dost. Kolik ale doopravdy máme u nás ryze českých, státních koksoven, cementáren, hutí, kamenolomů, dolů povrchových i hlubinných a oceláren - vážně nevím.
