Každý si asi dovede vybavit z předvolebních plakátů loňského jara obrázek rozesmátého politika v brýlích, s odhodlaným výrazem, v košili s vyhrnutými rukávy, říkajícího něco ve smyslu, že se dáme do práce. Petr Nečas...
Sliboval, že práce bude dost, práce bude pro každého, konečně začneme všichni pořádně pracovat - dáme
se do práce. A jen tak mimochodem, ale samozřejmě pouze pod taktovkou ODS, vznikne 170 tisíc nových
pracovních míst. A když právě nebude práce, budou školení a rekvalifikace. Musíme se všichni prý moc učit,
být lepšími, ba úplně nejlepšími, abychom se nestali - což už tehdy připomínalo spíše chůzi s křížkem po fu-
nuse - montovnou Evropy.
Možná měl Petr Nečas, jako bývalý ministr práce a sociálních věcí na mysli, že všichni nezaměstnaní, kteří
zatím v parcích podle scénářů úřadů práce, bez rozdílu věku a vzdělání a hlavně zadarmo sbírají odpadky
- rozumějte - provádějí veřejné práce, se po absolvování rekvalifikačních kurzů stanou předními odborníky
jemné mechaniky našich vlastních, ryze českých montoven.
Petr Nečas, dnes už jako premiér, nám ovšem dodnes neprozradil, co v nich vlastně budeme vyrábět.
Nic, co by na našem trhu nebylo v prodeji, snad kromě raketoplánů, neexistuje. Petr Nečas musel moc dobře
vědět, že před volbami sliboval absolutně nesplnitelné věci. Jen co skončilo focení na plakáty, shrnul si hezky
rukávy dolů s jistotou, že všechno bude při starém a žádné zlepšení stejně nenastane. Až díky reformám
více zchudne střední vrstva obyvatel a nezaměstnaných bude ještě více než dnes, voliči při příštích
volbách pošlou Petru Nečasovi vyúčtování.
