Zaslechl jsem v televizi jistého marketingového experta, který povídal, že se v dnešní době politika podobá obchodu jak vejce vejci. Není prý žádný rozdíl mezi prodejem jogurtů či pracích prášků a "prodejem" politických stran a jejich lídrů.
Na první pohled má tento pan naprostou pravdu. Právě proto, že mu stačí známý obličej a k tomu pár líbivých hesel, nemá dnes publikum téměř žádný zájem o politické myšlenky, nápady a programy. Prý programy stran kandidujících v těchto volbách četl z celé ČR pouze politický analytik deníku "Právo" Alexandr Mitrofanov :-) Předvolební kampaň je prostě druhem kampaní reklamní, tak to v dnešním světě je (evidentně se nejedná o české specifikum) a zřejmě bude i dál.
Je v tom však jeden drobný háček. Politika přece není tak úplně stejným zbožím jako jogurty nebo prací prášek. Když si člověk tento prášek kupuje, má docela jasnou představu o tom k čemu ho potřebuje (aby mu vypral prádlo) a jak to má fungovat. Ale když si stejný člověk "kupuje" ve volbách politickou stranu, často vůbec neví co je to vlastně za "zboží".
Přece jen podle jednoduchých až stupidních hesel, jimíž partaje společnost před volbami "krmí", nelze vůbec posoudit, jak by mohla společnost a stát v případě vítězství té které strany vypadat. Letošní kampaň v tom asi překoná všechny předchozí rekordy stupidity. "Makáme", "Honím si ho pravicí" nebo co se tam ještě objevilo na blboardech (mimochodem navrhuji od teď tohle slovo číst a psát pouze takto)... Veškeré to slovní smetí je příkladem buď to tuposti a intelektuální vyčerpanosti zdejších politiků, anebo jejich pohrdání voličí, kteří prý zbaští všechno.
Bohužel v tom druhém lze politikům dát za pravdu. Jak se zdá, s výjimkou příznivců komunistů a v menší míře soc. dem. (pozor! ani jedné z těchto stran nefandím, takže to není předvolební agitace) nechtějí čeští voliči vůbec přemýšlet o tom co vlastně by mělo po volbách přijít. Levicoví voliči jsou alespoň vedeni nostalgií po "zlatých časech" a přáním velkorysejší sociální politiky. To by se přece jen dalo považovat za jakous takous politickou vizi. U ostatních, především u těch co si oblíbili "vůdcovské" strany typu ANO nebo Úsvitu, platí většinou pouze snaha vybít vlastní frustraci z politiky. To již v roce 2010 udělali voliči Bártových VV. Jak to dopadlo, všichni víme.
Ideové vyprázdnění politiky a hledání voličí "silných osobností" na úkor jasných programů mluvících o řešení konkrétních problémů je nebezpečím, které přibližuje ČR východoevropským zemím typu Ruska a Ukrajiny. (Zatím naštěstí ne Bělorusku, tam je to ještě o stupínek horší a tvrdší, co se politických podmínek tyče). Miloš Zeman či Jan Mládek mají z toho možná radost, zodpovědnější lidé asi ne.
