Je slovo Čech nadávka?

Češi, bodří lidé, kteří všechno přijímají s humorem. Národ ze kterého vzešel Švejk či Jára Cimrman. Dokážeme si ale udělat legraci sami ze sebe či to vnímáme jako urážku?

Tuto myšlenku mám v hlavě už několik let. Přivedla mě na ní zdánlivě nevýznamná diskuze na Facebooku. Diskuze se odehrávala na skupině města, ze kterého pocházím. Jak je tomu pokaždé, když si čtu nějaké takové příspěvky, tak se zde objevovaly věci od normálních lidi, ale také od lidí, kteří základní školou jen proběhli a jejich gramatika je otřesná. Ve výše zmíněné diskuzi se objevil ještě jeden typ lidí. Začali psát do komentářů věci typu „Češi no…“ či „Jáj zas typický Češi, jděte si dát knedlík“. Uživatelé, kteří tyto příspěvky psali, byli zjevně jiné národnosti, avšak žijící v Česku. Předem svého článku bych chtěl jasně zmínit, že nejsem žádný xenofob. Výtky, které zmíním, mi vadí, i kdyby je dělal kdokoliv jiný. Abych celý příběh dokončil, včera jsem byl svědkem podobné diskuze. Ve městě, kde bydlím, se dnes otevíral nový obchod s mobily. Prodejce lákal prvním příchozím velké slevy, tudíž se začalo před obchodem kempovat. Na Facebooku se objevila fotka a pod ní opět komentáře, které jsem psal výše. A dostávám se k jádru věci, proč je slovo Čech či Češi nadávka.

Je zarážející, že několik těchto komentářů napsalo i pár mých přátel, kteří mají české občanství, ale jejich kořeny jsou v oblasti Balkánu či Arabského poloostrova. Sám netuším, co těmto lidem na nás Češích tak vadí. Je to dost podobné jako téma, které bylo načato v průběhu MS ve fotbale 2018 v Rusku. V zápase mezi Švýcarskem a Srbskem dali gól dva hráči, kteří mají švýcarské občanství, leč svými kořeny patří do oblasti dnešního Kosova. Své zásahy oslavili gestem, které velebí Albánii. Dalším fotbalovým příkladem může být německý fotbalový tým. Opět dva hráči se vyfotili s tureckým prezidentem Recepem Erdoganem, což by samo o sobě nebylo nic divného, kdyby k tomu jeden z nich nepřipsal: „Mému ctěnému prezidentovi…“.

Právě takovou podobnost spatřuji i v mém zamyšlení. Princip je stejný, v zemi žijete, používáte její služby a výhody, což byste ve své vlasti nemohli, avšak při prvním problému či možnosti začnete na zemi či národ nadávat. Dostali by se zmínění švýcarští fotbalisté na MS, kdyby reprezentovali Albánii či Kosovo. Nejspíš ne. Dostal by Özil či Gündogan takový vysoký fotbalový servis a péči i v Turecku? Zřejmě ne.

Vrátím se však ke své otázce. Je slovo Čech nadávka? Když se řekne, Čech, tak si několik z nás vybaví ponožky v sandálech, svíčkovou s knedlíkem a dovolenou v Chorvatsku. Další část si vzpomene na Jaroslava Haška a jeho Dobrého vojáka Švejka, který je mnohdy označován za typického. Všechny tyto věci jsou pravda, ale i Česko má věci na které může být pyšné. Pravidelné sportovní úspěchy v různých sportovních odvětvích, automobilka Škoda či lékařská služba na výši. Tímto se dostávám k druhému extrému a druhému příkladu, který bych rád zmínil.

Jedna z mých spolužaček začala před třemi roky cestovat. Navštívila především Thajsko, Vietnam, Indonésii či Austrálii. Vždy po nějakém čase umístila na svůj Facebook příspěvek, který glosoval její prožité dny. Několik „postů“ jsem si přečetl, ale nejdůležitější přišel po návratu do České republiky. Rozepsala se o tom, jak skvělé to bylo v zahraničí. Zmínila se o tom, že šla nakoupit a prodavačka se na ní mračil. Připojila k tomu, že to by se v Thajsku nestalo. Vlastně celý příspěvek byl o hanění české povahy. Opět se ptám proč.

Česká republika, která svou geografickou polohou zajišťuje, že její obyvatelé nebudou terčem hurikánů, tornád, vln tsunami či vysokým mrazům, což oblast Asie úplně nezaručuje. Takto bych mohl zmínit školství, zdravotnictví či dostupnost potravin, tudíž tomu nerozumím, proč má někdo zapotřebí hanit Česko. Je k zamyšlení, zda by tam dotyčná dokázala žít delší dobu, poněvadž to by možná teprve narazila na limity dotyčné země.

Když se zamyslí nad slovem Čech či nad slovním spojením „dejte si knedlík“, tak podobným stylem můžu hanit i jiné názory. Například Poláky mohu označovat za „pánbíčkáře“ či typicky říct o Francouzích, že jsou „žabožrouti“. Otázkou je proč bych to dělal. Žijeme v moderní společnosti, kde takové zažité stereotypy nemají místo, leckdy už ani nejsou pravdivé. Lidem, co takovéto věci píšou, a teď apeluji na uživatelé, co psali komentáře pod příspěvek, kde lidé čekali před obchodem. Podívejte se na tzv. Black Friday po celém světě a uvidíte, že toto není jen výsadou Čechů.

Buďme hrdí na to, že jsme Češi a nenechme si to několika jedinci zkazit. Máme nespočet věcí na co můžeme být hrdí a v čem vynikáme. Už samotný český humor je specifický a spousta cizinců ho nepochopí. Naše republika tento rok oslaví 100 let a za tuto dobu zažila několik krásných, ale i několik ošklivých období, i přesto jsem hrdý na to, že jsem Čech.