"...kdy komunismu propadl kupříkladu Milan Kundera či Josef Škvorecký..."

Nechtěl jste místo Josefa Škvoreckého jmenovat někoho jiného (předpokládám Pavla Kohouta...)?

No myslel jsem si, že se dozvím něco, co nevím - ale píše to mladý kluk, takže nic...Mimochodem, moji rodiče oba byli nějaký čas v KSČ, já jsem komunisty nesnášel hlavně kvůli 68.roku. Obdivoval jsem Ameriku - hlavně ve filmech, zamlada, líbilo se mi všechno ze Západu - bylo mi jedno, že je tam chudoba nebo se tam vesele vraždí v USA, bylo mi i jedno, že Američani zabíjeli hromadně Vietnamce, vždyť to byli komunisti. Chtěl jsem emigrovat, ale nedal jsem to. Nevím, co bych se svou povahou v Juesej dělal, asi bych šel do depresí ještě větších, než tady v roce 1990...Byl jsem nadšený ze Sametové revoluce. Ale realita je realita.."Všechno je naopak," jak zpívá Jasná páka. Tím nechci říct, že komunisti měli pravdu. Prdlačky. Ale jak komunistické diktatury, tak rozjetý kapitalismus mají svoje mouchy a mušky...Jeden můj strýc byl komunisty popraven za ozbrojený odpor. Vývoj komunistických ideálů a snah je potřeba studovat podrobně, jinak to nemá valný smysl.

Na odiv předkládaný život boháčů, kontrastující s poměry chudáků v 2.polovině 19. a první polovině dvacátého století, to byla spolu s hnojivem závisti živná půda pro podhoubí pohádky o světě, kde se daří všem stejně.

Začal jste dobře, v den narozenin Karla Marxe (5.5.).