Je Sparta stále železná?

Sparta Praha. Český, potažmo československý klub, který psal dějiny a má fanoušky po celé České republice. S částečným zděšením musí vnímat dění okolo klubu, a hlavně výkony klubu. Začněme ale od začátku.

Sparta Praha vznikla v roce 1893 tehdy jako AC Královské Vinohrady. To se ještě plánovalo, že klub bude působit v okolí Vinohrad, leč osud tomu chtěl jinak. Po ignoraci ze strany vinohradské radnice se klub přejmenoval na pouhé AC Sparta a počal růst.

Nutno podotknout, že začátky byly přetěžké. Chudá Sparta musela konkurovat úspěšné Slavii. V roce 1904 funkcionáři, hráči a fanoušci našetřili na nový stadion, který byl postaven na Letné. V téže době získali své pověstné rudé dresy, jež byly přivezeny z dalekého Londýna. Údajně v nich dříve hrál slavný Arsenal. Na konci prvního desetiletí už Sparta patřila mezi nejlepší české týmy. Pravda, nebylo jich mnoho, ale v této době Sparta porazila Slavii, což bylo velmi cenné vítězství.  Toto období bychom mohl nazvat Káďovým, jelikož v rudém dresu válel Karel Pešek, kterému se přezdívalo Káďa. Společné s ním působil v útoku legendární Václav Pilát. Ještě před první světovou válkou vybojovala Sparta první titul amatérské ligy.

Světová válka zasáhla všechny. Většina hráčů musela narukovat, tudíž z původních týmů v Čechách moc lidí nezůstalo. Zajímavostí je, že v době války působil v týmu Vlasta Burian. Po válce dal však přednost divadlu a stal se z něho znamenitý herec. Už na konci války se začal formovat nový tým. V týmu začal působit Antonín Janda, přezdívaný Očko. Fanoušci vítali návrat Václava Piláta či Karla Peška.

V meziválečném období získala Sparta přízvisko železná, neboť se v týmu sešlo několik výjimečných fotbalistů a letenský tým naprosto ovládl domácí soutěž. V brance působil český reprezentant František Peyr. Obranu zpevňoval Antonín Hojer s Miroslavem Pospíšilem. Důležitou součástí týmu byla záloha, kde působil, již výše zmíněný Káďa, František Kolenatý či Antonín Fivébr, který si dokonce vykopal angažmá v italské Brescii. V Československu vznikla liga až v roce 1926, tudíž se hrálo, jak se dalo. Hrálo se středočeské mistrovství, které Sparta čtyřikrát za sebou vyhrála. Není tajemstvím, že národní tým v této době tvořili především hráči Sparty. 

Sparta odehrála první ligové utkání 26. dubna 1926 s dnešními Bohemians a vyhrála 7:1. Výsledek byl však anulován z důvodu nevyhovujícího hřiště, a proto musel být mač opakován. Sparta opět zvítězila, tentokrát 3:2. Doba první republiky byla pro Spartu velmi úspěšná. Tým získal šest domácích titulů.

Rudí neudivovali jen na v české kotlině, ale také na mezinárodním písečku. V prvním ročníku tzv. Středoevropského poháru skončila Sparta první. Do soutěže se připojovalo více týmu a bylo tak těžší zvítězit. Spartě se to však podařilo v roce 1935, kdy porazila i slavný Juventus. V této době řádil v rudém dresu Raymond Braine. Belgický střelec s třemi sty gólovými zářezy.

Na začátku 40. letech bylo jasné, že kádr musí být obměněn. Tým stárnul a vše se projevovalo na výsledcích a na konečném umístění. V dalších letech do fotbalového prostředí vstoupila politika. Sparty se ujal Vlasta Burian, který začal shánět posily. Vyjednal například „hostování“ slávistického útočníka Vojtěcha Bradáče. Doba druhé světové války však patřila Slavii, jelikož vyhrála čtyři tituly za sebou. Ročník 1943/1944 ovládla Sparta, jelikož se konečně začaly prosazovat nové posily. Fanoušci museli přijmout absenci fotbalu mezi lety 1944 a 1945 z důvodu blížící se fronty. Poválečná éra navázala na meziválečnou, neboť mezi nejlepší týmy patřila Sparta i Slavia.

S novým režimem nastoupila nová generace hráčů, ale také nové výzvy. Mezi fotbalovou elitu pronikl armádní klub Dukla a na vzestupu byl Sokol Bratislava, budoucí Slovan. I přes nové skutečnosti Sparta vybojovala dva tituly. To už byla však labutí píseň, jelikož nastaly časy úpadku.

Výkony byly mátožné, leč objevilo se světlo na konci tunelu v podobě trenéra Václava Ježka.

Trenér, který dovedl Československo v roce 1976 k titulu mistrů Evropy, převzal Spartu v rozpačitém stavu. Potřebovala hvězdu a změnit kádr. Ikonou této doby se stal Andrej Kvašňák. Jako kapitán dovedl tým k dílčím úspěchům v evropských pohárech, ale hlavně ke dvěma ligovým titulům. Zisk trofejí vynesl zahraniční angažmá Václavu Ježkovi a Spartu opustil.

Doba normalizace byla ve znamení dalšího úpadku. V této době Sparta zaznamenala svůj největší neúspěch, jelikož v sezoně 1974/75 sestoupila do druhé ligy. Byl to obrovský šok. Nic na tom neměnil ani fakt, že byla do roka zpátky mezi elitou. Musela přijít razantní změna.

A ona přišla. Na lavičku se vrátil legendární kouč Václav Ježek. Na soupisce se objevila dnes již legendární jména. V záloze rozdával přesné přihrávky Jan Berger či Jozef Chovanec. V době 80. let se do týmu dostal mladý obránce Michal Bílek, kterého doplnil Ivan Hašek. Na hrotu zářil Tomáš Skuhravý. O této době by se dalo hovořit jako o sparťanské renesanci či znovuzrození, jelikož tým získal 7 titulů během devíti let.

Za této atmosféry se na Letnou připlížila léta devadesátá. Opět zafungovala výměna trenér, poněvadž na tento sledovaný post se dostal Dušan Uhrin. Po rozdělení Československa se experti domnívali, že Sparta už nebude mít tak výsadní postavení jako v dobách minulých.

Opak byl pravdou, jelikož Sparta vyhrála 8 titulů během deseti let. Na těchto triumfech měla podíl nová generace. Jména Horsta Siegla, Jana Novotného, Petra Kouby či Martina Frýdka zná snad každý fanoušek. Opět zafungovalo „ježkovské“ kouzlo. Dušan Uhrin se stal reprezentačním koučem a zaznamenal obrovský úspěch na mistrovství Evropy v roce 1996, s týmem získal stříbro.

V rudém dresu na přelomu milénia nastupoval i Pavel Nedvěd. Který nádherně poukazoval na sparťanský trend. Většina hráčů úspěšné generace získávala zahraniční angažmá, tudíž letenský tým musel přivádět stále nové tváře.

Nováčci, kteří se proměnili v legendy. Je až neuvěřitelné, kolik kvalitních hráčů Sparta vyprodukovala. Nikdo si nepomyslel, že se ze stydlivého Jana Kollera z videa „Honzo, Honzo, pojďte k nám!“ stane uznávaný útočník. Další kolegové ho následovali. Libor Sionko zamířil do Rakouska, Tomáš Řepka do Itálie, Jiří Jarošík do Ruska a Tomáš Rosický do Německa. V této době odchytal jednu sezonu za Spartu dokonce i nejlepší český brankář Petr Čech.

Nebál bych se říct, že šlo o nejkrásnější období Sparty, jelikož předváděla krásný fotbal a fanoušci mohli pozorovat své oblíbené hráče v zahraničí. Se slzami v očích přijímali zprávu o tom, že Pavel Nedvěd obdržel Zlatý míč! Cenu pro nejlepšího hráče na světe.

Následující časy byly ve stylu návratů. Na Letné se objevil Karel Poborský či gólmanská stálice Jaromír Blažek. V zadních řadách čeřil vody Tomáš Řepka. Tito hráči působili jako mentoři a vychovatelé (tedy kromě Tomáše Řepky) pro budoucí talenty.

Sparta v těchto letech získala pět titulů a na lavičku se dostal Jozef Chovanec. Velmi rád zapojoval do sestavy mladé talenty. Kamil Vacek, Václav Kadlec či hvězdný Bony Wilfried dostávali více šancí v ligovém fotbale a rostli z nich velcí hráči. Pod tíhou špatných výsledku však musel kouč skončit a nahradil ho nevýrazný Vítězslav Lavička.

Pod jeho vedením získala Sparta po čtyřech letech titul. Lví podíl na něm měly neokoukané tváře, které vzešly ze sparťanské juniorky. Tu měl pod správou legendární Jaroslav Hřebík. I na Lavičku však dolehly špatné časy a musel se pakovat. Nahradil ho Zdeněk Ščasný, mimochodem bývalý hráč Sparty.

Jeho evropské tažení, kdy Sparta došla až do čtvrtfinále Evropské ligy, bylo fenomenální. Tým byl vystavěn na sparťanských odchovancích. Spoustu hráčů si těmito výsledky řeklo o přestup do věhlasných klubů. Pavel Kadeřábek zamířil do Hoffenheimu, Ladislav Krejčí do Bologny, Tomáš Vaclík do Basileje a Jakub Brabec do Gentu. Nedílnou součástí tohoto období byl David Lafata a Bořek Dočkal. Prvně jmenovaný ve Spartě ukončil kariéru v roce 2018. Zanechal po sobě 298 gólů v české lize. Dočkal zamířil za vysoce finančně ohodnoceným angažmá do Číny. Ščasný nedokázal hráče nahradit a po neúspěchu ukončil působení na postu trenéra.

Nyní se už dostáváme do současnosti, jelikož Spartu nejdříve trénoval mladý a nadějný kouč David Holoubek. Vystřídal ho ostřílený matador Petr Rada. Ani on se však na lavičce Sparty dlouho neohřál a vystřídal ho Andrea Stramaccioni.

Italský elegán, který měl za sebou několik nevydařených angažmá, byl pro Spartu příslibem do budoucnosti. Dostal k dispozici finance a začal nakupovat věhlasná jména. Do Česka tak konečně začaly proudit zajímavá jména jako Jonathan Biabiany či Marc Janko. Tým pod vedením italského stratéga působil malátně a po půl roce byl odvolán.

Byl nahrazen Pavlem Hapalem, který sliboval, že Spartu stabilizuje a vrátí jí lesk. Všichni v to doufali. Tedy až do 26. 7. 2018, kdy Sparta padla v srbském Novem Sadu proti Spartaku Subotica. Ve druhém předkole Evropské ligy. 2:0. Na jeho místo byl dosazen Zdeněk Ščasný, který dříve vykonával funkci sportovního ředitele.

V čem vězí problém Sparty? V majiteli? V manažerském týmu? V realizačním týmu nebo ve hráčích?

Daniel Křetínský vlastní Spartu od roku 2004. Za tu dobu získala jen 4 tituly, což je málo. Podnikatel věřil, že klub bude úspěšný. Z časové vytíženosti nemůže na tým tak podrobně dohlížet a má k dispozici řadu manažerů, kteří mu pomáhají. Je trpělivý a Spartě dává finance. Nese částečný podíl viny na tom, co se ve Spartě děje.

Nejvíce nenáviděnou postavou týmu je generální ředitel Adam Kotalík. On by měl dát týmu jasný koncept. Nastavit směr, kterým bude Sparta kráčet. To se bohužel neděje. Minulé přestupové období připomínalo ruskou ruletu. Přivedl se Andrea Stramaccioni. Každý, kdo si zadal jeho jméno do Googlu či Wikipedie, musel vidět, že nezaznamenal větší úspěchy. Byl vyhozen z Interu, Udinese i Panathinaikosu. Do Sparty však přišel jako obrovská naděje. Divné.

Přivedl do týmu drahé hráče, které poté posadil na lavičku. Každý den jsem se obával, koho ještě do týmu přivede, jelikož přestupy neměly hlavu a patu. Částečně se tímto nechala strhnout i konkurenční Slavie přivedla taktéž několik drahých a zbytečných posil. Dobře, hráče přivedl trenér, ale souhlas mu k tomu musel dát generální ředitel. Proč tomu nezabránil?

Bylo zajímavé sledovat rozklad týmu. Přišel hned v prvním zápase proti Crvené Zvězdě Bělehrad. Sparta byla venku z evropských pohárů. Po půl roce následovalo pokračování domácího poháru bez účasti letenského celku. V lize tým skončil na pátém místě. Šílenost.

Místo Stramaccioniho byl na místo dosazen Pavel Hapal. Bývalý trenér Žiliny a slovenské jednadvacítky. Každý jeho příchod zpochybňoval, jelikož k mezinárodnímu týmu musela přijít osobnost či kvalitní (!) zahraniční kouč. Hapal svým přístupem připomínal hodného strýčka. Jedna věc se mu nedá odepřít. Snažil se tým zbavit Stramaccioniho předražených hráčů, a hlavně z tým vyhodil Michala Kadlece.

Letošní přestupové okno bylo už v Hapalově režimu. Bohužel ani on nedokázal přivést hráče na posty, kde nás tlačí pata. Přišel Uroš Radakovič či Alexandru Chipciu, ale klasický krajní stoper stále nikde. I na to doplatil a tým musí opustit. Otázkou je, jak se k nové pozici postaví Zdeněk Ščasný, zda oživí Spartu či přivede nové hráče.

Z mého pohledu mi přijde soupiska velmi kvalitní, minimálně na českou ligu. Kámen úrazu je v týmu jako v celku. V celé své kráse byl tento problém viděn v Srbsku. Sparta měla nespočet šancí, ale nedokázala je proměnit, jelikož hráči hráli příliš individuálně. Kanga, Stanicu i Ben Chaim zkoušeli individuální akce bez většího úspěchu. Tento problém byl nastíněn i v prvním ligovém utkání proti Opavě, kde Sparta hrála o deseti hráčích, poněvadž záloha absolutně nespolupracovala s hrotovým Pulkrabem.

Každý nese svůj podíl viny, ale Spartě nezbývá nic jiného než se semknout a utvořit pořádný tým. My fanoušci budeme muset přečkat pár špatných zápasů, než se tým znovu rozjede. Pevně věřím, že ta chvíle jednou přijde. Nenechme se rozházet ironickými poznámkami, že naše Sparta koroduje. Vždyť každý větší tým si prošel krizí. Podívejme se například na AC Milán nebo na Slavii, než jí zakoupili nový majitelé.

Teď mi nezbývá nic jiného než zapnout si Football Manager 2018 a porážet zahraniční a ligové soupeře aspoň tam. Ať žije Sparta.