Zápisník č. 12 - Vzteky modří Modravané

Kdesi v šumavských lesích se nachází malá víska známá jako Modrava. No známá.... Jak se to vezme. Uprostřed národního parku si zde obří sídlo postavil uhlobaron Bakala a hlodá tu lýkožrout, známější jako kůrovec. A v tomto případě opravdu známý. Na celém kůrovci je zajímavá aktivita modravských obyvatel, kteří by všechny napadené smrky káceli motorovými pilami. Zřejmě je potřeba zaměstnat nezaměstnané otce od mladých tradičních rodin, kteří za dlouhých zimních večerů smrdí u krbu a otravují doma své mladé ženy. Na vytěžených plochách by pak z hlediska starostů bylo ideální zřídit betonové velkoparkoviště, bufet s echt tsechische klobásou a vybudovat infocentrum s malým akvaparkem o pouhých šesti tobogánech. Kde se ale v zapadlé Modravě vzalo tolik relativně mlaých lidí? Kdybych chtěl bydlet v lůně přírody, počítal bych s tím, že onou přidanou hodnotou bydlení na Šumavě je právě příroda, která mi vynahradí dojíždění za prací a zimní nepohodlí. Příroda i se všemi smrkožravými brouky. Místní matky přistěhovalé z uhelných pánví, kolem nichž pobíhají chrchlající astmatické děti, by se ale radši chodily rekreovat do nového bazénu a opět koukat do odlesněné krajiny. Nebo v ní demonstrovat. Hlavně proti tomu, co je do jejich nového domova přivedlo. Asi nevědí, co chtějí.