Urna na Everestu

Při každých volbách mě fascinuje - dámy prominou - debilita zodpovědných osob zajišťujících hlasování. Volební místnost našeho okrsku v centru Prahy je v budově základní školy z roku 1907. Velkoryse řešený prostor samozřejmě není řešen bezbariérově, a tak se sotva chodící senioři o berlích plahočí do prvního patra objektu, přičemž každý jeden schod pro ně představuje obrovské úsilí. Dočkají se pomoci? Leda od příbuzných nebo jiných slušných voličů.  Lidé, kteří mají co dělat, aby se vůbec dostali k bytu, dojdou plnit svou občanskou povinnost, aby narazili na bariéru vystavěnou z bezbřehé tuposti a bezohlednosti kompetentních úředníků. Kolik úsilí by asi stálo zřídit volební místnosti v přízemí školy nebo do něj postavit urnu pro málo mobilní občany? Nic. Stačilo by nemít v hlavě písek.