Na velmi věrohodném zpravodajském portálu se objevil hezký článek s nadpisem
"Podle znalce pila podnikatelka až po jízdě. Při nehodě uhořeli čtyři lidé"
Pominu-li fakt, že onen web slouží pouze jako vylévárna žluči ztroskotancům, kteří místo práce takzvaně diskutují pod články, je nadpis nadmíru bulvární. Co mě ale nikdy nepřestane překvapovat je snaha veškerých, a zejména lidových médií vytvářet z podnikatelů největší lidský odpad. Co na tom, že do škatulky podnikatel se schová vše od květinářky a trafikanta z nejbližsího náměstí až po sponzory politických stran, kteří nejsou vůbec žádní podnikatelé, ale prachsprostí podvodníci.
Kdyby se vybourala baba z finančního úřadu, nikdo nenapíše článek "Úřednice berňáku účastnicí autonehody, čtyři lidé uhořeli". Ne snad, že by finanční úřednice byly oblíbenou lidskou (?) rasou, ale všimněte si, že vždy, když se stane nějaká tragédie nebo odhalí malér, je veřejnost sdělovacími prostředky opakovaně upozorněna, zda v dané události figuruje podnikatel. Nejlépe jako viník. Podnikatel je v českých poměrech synonymum nikoliv pro chlebodárce zaměstnanců a živitele státního aparátu, ale pouze pro oslíčka, ze kterého je třeba oklepávat daně, na něhož je nezbytné posílat kontroly z desítek úřadů a který je vlastně nepřítelem státu číslo jedna, neboť právě díky němu si takzvaně sociálně slabí uvědomují, že jsou slabí. Nejen penězi, ale hlavně duchem.
Pikantní třešničkou na dortu je pak skutečnost, že většinová část politické reprezentace a její voli(či) pak příznivce podnikatelské sféry nařknou ze štvavé kampaně a rozdmýchávání třídní nenávisti. Kdepak. Tenhle slovník v krásné zemi české nezmizel a nemizí. Česká kotlina má díky pohraničním horám tvar pěkného nočníku, v jehož obsahu se budeme všichni navěky rochnit jako ty nejšpinavější svině (nechci urazit prasátka). Aspoň do doby, než vyženeme nebo na nejbližší strom nepověsíme posledního poctivého podnikatele. Pak si najdeme nového diverzanta, i kdybychom si ho měli (zase) vymyslet, a budeme se špinit dál.
Země česká, domov můj.
