Takto pravil server Novinky.cz: „Turečtí celníci zadrželi v úterý na turecko-bulharské hranici šest Čechů, kteří se snažili propašovat na 6000 vzácných brouků. Informovaly o tom internetové noviny todayszaman.com. Češi údajně nasbírali na různých místech Turecka na 48 druhů hmyzu, hodnota brouků je podle tureckých expertů přes pět miliónů korun.“ (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/238944-za-pasovani-tisicu-brouku-skoncilo-sest-cechu-v-tureckem-vezeni.html?ref=stalo-se)
Věnujme se tedy perexu výše citovaného článku, který evidentně psala osoba pohříchu neinformovaná
a tupě přejímající informace ze zahraničních webů bez elementární znalosti problematiky.
Nasbírat 6000 kusů brouků za měsíc a půl pobytu v Turecku není problém, ale rozhodně ne všechny sebrané exempláře budou příslušníky vzácných druhů. Je-li řada druhů považována za vzácné, je to mnohdy dané spíše tím, že o jejich způsobu života máme jen velmi málo informací, a tudíž daný hmyz neumíme najít. Příslušníci hmyzí říše jsou navíc v naprosté většině malé velikosti a vyskytující se jako dospělci jen po krátkou část roku a v závislosti na počasí. Skutečně vzácná je daleko menší část takto označovaných druhů a jedná se buď o stvoření žijící na omezeném území a specializovaná na zvláštní biotop (např. jeskyně), nebo o takové druhy, jejichž přirozené životní prostředí bylo člověkem natolik zdecimováno, že nemají kde přežívat a jsou vytlačeny do zbytku člověkem málo ničených lokalit.
Evidentním nesmyslem uvedeným v citovaném perexu je oněch „48“ druhů hmyzu. Takovýto počet druhů brouků dovede průměrně zdatný terénní entomolog nasbírat na louce nebo v lese během odpolední vycházky a nepotřebuje k tomu pobývat týdny a týdny v přírodovědecky nesmírně bohatém a neprobádaném Turecku, kde by za tuto dobu mohl nasbírat stovky a stovky různých druhů. Takzvaní turečtí „odborníci“ tak poznali jen pár velkých barevných brouků podle obrázkového atlasu a evidentně se nezabývali určováním milimetrových broučků na základě morfologie genitálií, kteří tvoří jádro sběrů většiny broučkařů u nás i v zahraničí, a kteří by mohli být i pro vědu novými druhy.
Skutečně alarmující je ale výše Turky udělené pokuty. Ponechme teď stranou, zda čeští entomologové porušili zákon a chtěli pro vědecké účely převézt přes hranice nalovený hmyz. Stejné popotahování koneckonců může mít každý turista, který by si z dovolené chtěl odvézt mušle od moře nebo kamínek na památku, protože z hlediska tureckých zákonů jde bez rozdílu o přírodniny. V případě, že bylo chyceno 6000 kusů brouků a výše pokuty činí 5,25 milionu korun, znamená to, že průměrná „hodnota“ jednoho brouka je 875 korun českých. Zauvažujme nyní starým dobrým selským rozumem, jestli zde něco principiálně nezavání. Kdyby měla každá mandelinka bramborová, která může být například z horských oblastí středního Turecka velmi zajímavým dokladem o jejím rozšíření v oblasti, která si o staleté historii entomologické vědy může na rozdíl o České republiky nechat jen zdát, proč všichni neběháme po bramborových polích a nesbíráme „amerických brouků“ plné kyblíky, které bychom mohli draze prodávat za hranice? Skutečně má jeden hmyzí exemplář takovou hodnotu? A co tou takzvanou „společenskou hodnotou“ myslíme? Na kolik by pak byla vyčíslena jedna cesta autem, dva týdny visící mucholapka nebo procházka lesem, kdy pod našima nohama umírají hmyzích jedinců celé zástupy? Zde se totiž střetává několik problémů. Lidská touha poznávat, v tomto případě hmyz, omezovaná nesmyslnými zákony jakékoliv země (Slovensko, Maďarsko, Turecko) „chránící“ nelogicky jedince namísto celých populací druhů vázaných na jejich životní prostředí a konečně existence blbce s razítkem, který absurdní zákony vynucuje nikoliv z pozice odpovědnosti, ale mnohdy bohužel z moci a nezřídka navíc s nacionalistickým zápalem, kdy si iracionálně myslí, že každý, kdo do „jeho“ země přijede sbírat hmyz, činí tak z potřeby obyčejně „sběratelské“ nebo komerční a z touhy plundrovat přírodu, nikoliv za účelem vědeckým. Potřeba entomologů dostat nasbíraný hmyz do svých pracoven k vědecké preparaci, lokalizaci, určení druhu a dalšímu bádání je pak bulvárně vykládána jako pašování a na základě byrokratické represe finančně postihována. Bohužel neznalost a neinformovanost české i zahraniční takzvaně novinářské veřejnosti vyúsťuje v to, že je entomologie kriminalizována a entomolog perzekuován. Je úplně jedno, jestli jste geolog a odvezete z Itálie kus lávy, zda jste botanik a „pašujete“ si ke studiu herbář maďarských divizen nebo studujte turecké střevlíky. Nikoho z vás by asi nenapadlo označovat botanika za pašeráka, který jezdí pro sušené kytky za účelem zbohatnutí. Proč tak činí u entomologů? Kdyby chtěli být broučkaři bohatí, proč by se nedali raději na bankovnictví, energetiku, pohonné hmoty nebo politiku, ale v potu tváře slézají hory, pralesy, jeskyně i pouště a píší vědecké práce? Štvanice na entomology, kdy hloupí a televizí zfanatizovaní nevzdělaní lidé vidí za vším počínáním ostatních jen honbu za penězi, je smutnou vizitkou homecreditové země, kde se závisti, malosti, omezenosti a hamižnosti nadmíru daří.
Závěrem si prosím uvědomme, že jedna sýkorka sezobe za život víc kusů hmyzu, než kolik se povede sebrat a do takzvané „sbírky“ vědecky uložit několika celoživotně aktivním entomologům. Skutečný nebezpečím pro přírodu a druhovou pestrost rostlin i živočichů jsou necitlivé lidské zásahy motorovou pilou nebo betonářskou lobby, nikoliv skupina postarších pánů se síťkami. Jak už to ale bývá, opravdové zlo páchají velcí páni, a ti jsou, na rozdíl od malých pánů činících dobré skutky, nepostižitelní.
