Dvořákova Praha - festival pro festival?

Rád chodím na koncerty a jsem velmi spokojen, že prostor po zaniklém a tématicky pestrém festivalu Pražský podzim zaplnila Dvořákova Praha. Oceňuji u ní také podporu mladého publika, kdy organizátoři umožňují studentům za symbolický poplatek navštívit libovolný počet koncertů, čímž zaplní volná sedadla a vychovávají si publikum.

Horší je to s cenou lístků pro nesudenty. Nejen já si asi dovedu představit, kolik stojí dovézt do Prahy během dvou týdnů řadu světových orchestrů, uznávaných dirigentů a slavných sólistů. Letenky, ubytování a tisíce dalších drobností, které dělají festival festivalem, jako provoz Rudolfina, organizačního týmu... To vše něco stojí a promítne se do ceny vstupenky. Dalo by se říct, že 2500 korun za lístek první kategorie není ve srovnání s Madonnou žádná částka, a to Madonnu nemá ani cenu hodnotit. Proč ale musí pražské reklamní plochy zaplnit stovky plakátů poutající na program a hvězdy festivalu? Vždyť publikum lačné klasické hudby už půl roku dopředu cíleně pátrá, kdo, kdy a v jakých dílech bude na Dvořákově Praze vystupovat, a den po začátku předprodeje je větší část Rudolfina vyprodaná! Dovolím si říct, že pětadevadesáti procentům cestujících v metru je úplně jedno, že Zubin Mehta bdue dirigovat Dvořákův cellový koncert s Isangem Endersem jako sólistou. Jediným cílem tak je ukázat, že festival existuje a probíhá. Troufám si říct, že víc lístků se tím neprodá. Naopak jejich cena stoupne a posluchači, kteří by se o koncertu dověděli i bez reklam, Zubina Mehtu neuvidí, protože by je to stálo čtvrtinu důchodu. 

Takže i mně drtivá většina programu Dvořákovy Prahy uteče a Jean-Yves Thibaudet hrál pro ani ne poloprázdný sál. Škoda. Pro všechny.