Studený odchov.

Šedivá je teorie a zelený je strom života. Například teorie o poplatcích ve zdravotnictví skoro neměla mít chybu... Uteklo prvních pár dnů nového roku a jsou tu už první praktické zkušenosti s výběrem peněz od pacientů. A jak se dalo čekat, zelený strom života pro mnohé nekvete zrovna do krásy. Dovolte mi, abych se s vámi podělil o naprosto konkrétní zážitek, nejmenovaného člena mé rodiny.

Poplatky jsou mnohokrát zmiňované téma, ke kterému se vyjádřil snad už každý. Nebudu teď ani náznakem hodnotit, jestli s nimi souhlasím nebo nesouhlasím. Žiji v realitě a respektuji schválený zákon. O způsobu jeho vzniku a prohlasování v Parlamentu, byly také popsány stohy papíru. K tomu nepřidám ani čárku. Osobně od začátku tvrdím, že poplatky jsou především nepraktické. Jejich nepraktičnost, vyplouvá právě v těchto dnech, pomalu na povrch. Zákon totiž pokud vím, nijak neupravuje formu vybírání poplatku. Praktičtí lékaři většinou v ordinaci zavádí obyčejné kasičky, do kterých pacient zaplatí a dostane potvrzení. Jiný přístup zvolily velké nemocnice. Zavedly buď automaty na výdej kupónů, nebo recepce, ve kterých zaměstnanci vybírají peníze,případně prodávají kupóny.

Nebudu se teď zamýšlet nad tím, kolik takový výběr spolkne prostředků na přímých nákladech.Jen vám popíšu, jak taky může vypadat výběr poplatků v nejmenované Krajské nemocnici. Jak jsem nakoupil, tak prodávám. Pacient, objednaný na vyšetření drahým přístrojem, musí ještě před výkonem navštívit lékaře v ambulanci a v ní mu vzniká povinnost, zaplatit poplatek. Potud nuda. Zajímavé to teprve začne být. Pacient je odeslán do budovy, která je situovaná na přesně opačném konci nemocničního areálu. První časová ztráta tak vzniká tímto přesunem. Recepci pro výběr poplatků opravdu nejde přehlédnout. Fronta platících lidí se totiž vlní a klikatí až ven. Jedna pracovnice evidentně nestíhá. Druhá je prý na školení. Možná. Čas strávený čekáním na zaplacení je bezmála 30 minut. Z toho tak 15 na čerstvém vzduchu. Při placení je vyžádáno přede všemi hlásit jméno, adresu a další údaje. Následuje získání kupónu a návrat přes celou nemocnici. Zkrátka, studený odchov...

Samotné vyšetření na přístroji pak trvá 5 minut. Podotýkám, že tento postup se týká všech pacientů bez rozdílu, tedy i seniorů, těžce se belhajících o holích a malých dětí s rodiči. Nejen že ztrácí čas přesunem a hledáním recepce, ale jako cílový bonus si vystojí navíc půlhodinovou frontu, kdesi na dvoře. Někdy bývá i zima, i když se prý globálně otepluje. Možná jsem ale jen nepochopil tu podstatu. Třeba jde o svéráznou formu, jak utužit zdraví národa, nuceným pobytem na čerstvém vzduchu... Není divu, že v takové frontě na poplatky padají slova o tom, že jsou nedůstojné. Osobně by mě navíc zajímalo, co na tento způsob výběru říká Zákon na ochranu osobních údajů. Proč musím veřejně přede všemi hlásit jméno a adresu a pomalu i diagnózu ? Co je komu do toho ? Vážení zákonodárci. Běžte si někdy takovou frontu vystát. A nestyďte se pěkně nahlas hlásit své jméno a adresu ! Lidé vás rádi poznají osobně.

Nehodnotím podstatu poplatků. Hodnotím jejich nepraktičnost a způsob výběru. Ptám se, jestli je opravdu nutné, pacienty (zdravotně pojištěné !) takto potupně zdržovat a nechávat stát venku. Osobně se ubráním. Nikdo a nikdy mě nepřinutí, kupovat si jakýkoliv kupón. Svoji zákonnou povinnost si splním v ordinaci platbou v hotovosti. Nebudu rozlišovat mezi ordinací praktika, nebo ambulancí v nemocnici. A je mi naprosto lhostejné, jaký systém má ta která nemocnice zavedený.Své drobné vysázím na prkno.Pokud by mi snad někde zkusili odmítnout péči, sejdeme se u soudu. A až uslyším politiky, kteří mě budou zase přesvědčovat, že poplatky jsou vlastně strašné dobro a výhoda pro pacienta, zlepšující jeho postavení v systému zdravotní péče, mohou si být jisti, že u voleb mě nikdy neuvidí.Nebo snad oním zlepšeným "postavením v systému" bylo myšleno vyhnání do fronty na dvůr ?