Mimo jiné i souboj dvou českých trenérů, přineslo semifinále hokejového MS Česko-Slovensko. Myslím si, že právě jejich osobnosti byly nakonec jedním z významných faktorů, které rozhodly o konečném výsledku 1:3.
Jako příznivec zlínského hokeje mám k PANU Vůjtkovi samozřejmě vřelý vztah. Ano, takto jsme o něm my příznivci vždy mluvili. Jako o PANU Vůjtkovi. Nikdy jinak. Jeho éru na střídačce zlínského extraligového klubu, považujeme za nejlepší období zlínského hokeje. Často vzpomínáme na finálovou sérii se Vsetínem, v roce 1995. Sice jsme v ní neuspěli a skončili druzí, ale v těchto letech jsme předváděli nejlepší hokej. Přestože titul pro náš klub přišel až v roce 2004 za trenéra Bokroše, nedáme na PANA Vůjtka dopustit. Právě pro tu tehdejší skvělou hru, pro jeho přístup k hráčům i k fanouškům, pro jeho skromnost a klid.
PANA Vůjtka jsem sledoval i po jeho odchodu ze Zlína. Vím, že se později potýkal i s vážnějšími zdravotními problémy a s trénováním na čas musel skončit. Jeho velké úspěchy přišly později, kdy si v Rusku udělal skvělé jméno. Dva mistrovské tituly s Lokomotivem Jaroslavl v letech 2002 a 2003 pak byly prvním vrcholem jeho kariéry. Úspěchy v ruské superlize pokračovaly i za jeho působení v klubu Ak Bars Kazaň, se kterým se stal vícemistrem v roce 2004. V letech 1993, 1997 a 1998 se pak podílel na úspěších a vícemistrovských titulech klubu HC Vítkovice.
Trenér ověnčený tolika úspěchy a odborným renomé, byl dlouho opomíjený jako možný kandidát na trenéra české reprezentace. Toto považuji za obrovskou chybu a vůči PANU Vůjtkovi za nemalou křivdu. Do jedné volby trenéra reprezentace se nakonec přece jen dostal. Ale od členů výboru získal jen nepatrné množství hlasů. A náš hokej se začal točit v kruhu. Ten kruh se uzavíral jen jmény Růžička a Hadamczik. Nedokážu už ani přesně spočítat, na kolik let právě tito dva zcela ovládli náš hokej. Samozřejmě není jejich chybou, že byli stále činovníky ČSLH voleni. Chybou těchto funkcionářů bylo, že nikdy nedohlédli dál. Kromě Vůjtka tu přece vždy byli i další možní kandidáti.
Nechci být po bitvě generál. Ale přiznejme si, že osoba pana Hadamczika je v mnohém kontroverzní. Je to právě on, komu se mnozí hráči vyhýbají. Někteří dokonce veřejně a otevřeně prohlásí, že pod ním nikdy reprezentovat nebudou. Nevzpomínám si, že by se kdy něco podobného stalo v minulosti jinému trenérovi. Jenomže je to právě Hadamczik, který chyby hledá vždy jinde, než u sebe. I teď , krátce po duelu se Slováky, se nerozpakuje najít viníky uvnitř mužstva. A tak označí obránce Blaťáka jako toho, jehož výkon nebyl prý vůbec dobrý. A neopomene připomenout ani Plekancovu chybu, která se prý v takových zápasech nesmí stávat. O svém podílu cudně mlčí. O tom, jestli zvolil správnou taktiku, složení jednotlivých řad a hlavně jestli vnesl do mužstva potřebný klid.
Právě v tomto přístupu se PAN Vůjtek od pana Hadamczika odlišuje přímo diametrálně. Nikdy by své hráče takto neshodil. Nikdy by se mu nestalo, aby některý z hráčů veřejně prohlásil, že pod ním hrát nebude. Byl to právě PAN Vůjtek, který dokázal zkrotit i takové rebely, jako byly svého času Josef Štraub ve Zlíně, nebo Radek Duda v Kazani. Všichni víme, jaké kontroverze měl Duda s Hadamczikem. Myslím si, že rozdíl v osobnostech obou trenérů je zřejmý. Momentálně musí PAN Vůjtek zažívat se slovenskou reprezentací obrovskou satisfakci. S mužstvem, které se velmi těžce skládalo, ale neuvěřitelně se semklo, nakonec
dokázal dokráčet až do finále MS. Jsem rád, že k přímé konfrontaci Hadamczik - Vůjtek nakonec došlo. Zůstávám samozřejmě dál příznivcem našeho hokeje, ale Slovákům a především PANU Vůjtkovi jejich úspěch ze srdce přeju.
Pro naše hokejové funkcionáře by to všechno mělo být obrovským ponaučením. I když v to sám moc nevěřím. Prodlužovat s Hadamczikem smlouvu až do roku 2015, už před začátkem MS, bylo hloupé. Stejně jako bylo v minulosti velmi hloupé, že jsme nechali takovou osobnost, jakou PAN Vůjtek bezesporu je, stát stranou zájmu v souvislosti s reprezentací. Pokud si Slováci na něm momentálně něco cení, je to kromě jeho odbornosti obrovský klid, který do mužstva vnesl. A hráči za ním jdou. Nejsem přesvědčený, že stejně tak jdou naši hráči za panem Hadamczikem, ani že si pod ním užijí potřebného klidu a nadhledu.
Až zase po letech zavítám do Klimkovic, kam jsem dříve pravidelně jezdil, stavím se určitě na Mexiko na pivo a tvarůžky. Z Ostravy je to do Klimkovic krásná procházka. Třeba budu mít štěstí a s PANEM Vůjtkem, který zde dlouho žije se potkám. Určitě bych mu poděkoval za krásné sezóny zlínského hokeje a pogratuloval bych mu k úspěchu se slovenskou reprezentací. Do dnešního finále mu přeju, aby využil veškeré zkušenosti a znalosti o ruském hokeji a pokusil se zastavit dvě laviny Malkina a Ovečkina. Naší reprezentaci budu fandit v zápase o bronz, i když pana Hadamczika dvakrát nemusím. Stále si ale budu myslet, že PAN Vůjtek je nekonečně lepší trenér, než pan Hadamczik.
