Měla to být krásná srpnová neděle. Prospím se, nikam nebudu spěchat, nezapnu telefon a celý den si užiju na zahradě - s tím vším jsem v sobotu usínal. Ze sladkých snů o nicnedělání mě probudilo zasyčení jako z lokomotivy. Nejdřív mžourám skrz moskytiéru: „asi se mi něco zdálo“ a snažím se usnout. Za moment se zvuk ozve zas, daleko blíž než v prve. „Sakra, co se děje?“ K syčení se přidává hluk jak z plynového kotle. A nějaký ženský hlas mi vříská pomalu u ucha : „jééé, vono to nechce jít nahoru“ ! Budík nevěřícně ukazuje dvacet minut po sedmé. To se mi snad jen zdá!
hrad Karlštejn odolal nájezdům husitů i obléhání Švédůhrad karlštejn
Přemůžu se a vykouknu z okna. "Výhled je tady suprovej, že joo", nepřestává mi ta nemožná baba halekat nad hlavou. Musím seběhnout do přízemí a vyjít na zahradu, protože z ložnice nic nevidím. Až teď. Nad zahradou se vznáší balón s vyjevenou posádkou, která co chvíli přifukuje horký vzduch, aby nám nepřistála na rododendronech. Koukám na ně vzhůru a oni civěj dolů. „Von není žádnej vítr", vysvětluje kyprá amazonka s přelivem. „Kdybys neměla metrák, tak tě balón unese", pomyslím si vzteky. Vznášedlo zatím líně pluje vzduchem k naší střeše. Hořák s plameny zoufale hřmí údolím a já v županu přemýšlím, jestli se pojistka vztahuje i na srážku s balónem. „Pověs se na to zpropadený foukadlo, ty sádelnice", chci křiknout k nebi, které je po ránu bez mráčku a slibuje krásný prázdninový den. Jako by mě slyšela, zabrala za „dofukovadlo" a balón se vznesl nad náš pozemek. Nevím, kdo si víc oddychl, každopádně ještě pár minut slyším hlas té babizny, jak piští do krajiny „teda to je ale kráása, vidíte to"?
Vyprávím tuhle příhodu kamarádům v hospodě Pod Dračí skalou, když mi jeden soused odpoví :"tos neviděl, co jsem zažil já". Bydlí o několik domů dál, v nejstarším stavení u nás v obci, na hradě Karlštejn. Dvacet let o něj jako kastelán pečuje, před pár dny však památku málem neuchránil. Podhradím se blížil k jedné z nejvýznamnějších pamětihodností Evropy balón s mužskou osádkou, kteří si, podobně jako moje uječená cestovatelka, nejspíš koupili let balónem jako bezva výlet. Těžko říct, jestli chtěli novodobě zopakovat nájezdy husitů, tutově ale zaměřili svůj let rovnou na Karlštejn. Jakmile se od hradu vznášeli pouhé desítky metrů, zapnul kastelán Jaromír Kubů pohotově kameru (viz video dole). Blížící se purkrabství vzduchoplavce v proutěném koši ani náhodou neodradila od směru výletu, koneckonců proč taky, když svrchu všechno vypadá jak stavebnice. Sotva bezmála štrejchli o staletou architekturu, přibrzdili nad Purkrabským dvorem a Mariánskou věží, ta přece stojí za vidění. Zaparkovali s klidem u karlštejnských zdí, aby cimbuří okoukli pěkně zblízka. „To je teda frajer", poznamenal bezděčně prodavač ze stánku na nádvoří. „Já ho už viděla rozpláclýho" přidala se blonďatá výletnice. Ostatní návštěvníci hradu ani nedutali a v obavách mhouřili oči k obloze. Žlutý „zepelín" s modrými pruhy naštěstí zvolna končil prohlídku. Pán v čepičce mlčky třikrát dlouze fouknul a vetřelec zmizel za obzorem.
Pro pozemšťany hrůzostrašně vyhlížející okamžik podle statistik nemohl dopadnout tragicky. Balón je nejbezpečnější letecký prostředek a fatálních nehod se ročně přihodí minimálně. Přesto - nelze do detailu určit, kam balón poletí a kde přistane, dobrodružství do značné míry ovlivňuje směr a rychlost větru. Vítr, který balón unáší, často nefouká ve všech výškách stejným směrem, a tak zbývá manévrování pilota, který v různých hladinách ovlivňuje průběh letu. Naše rododendrony vem čert, ale Purkrabství hradu Karlštejn, které přestálo i obléhání Švédů, bychom měli opečovávat ze země i ze vzduchu. Stojí tedy adrenalin několika pasažérů, kteří mají karlštejnské věže na dosah ruky, za možné ohrožení jednoho z českých divů vůbec?
VIDEO : http://www.youtube.com/watch?v=etxYl3GgsvI
