Marné čekání na chlapskou slušnost

Čekal jsem, že se pan poslanec zachová jako slušný chlap. A postaví se čelem k výrokům svého tajemníka. Místo toho jsem se dočkal naprosté ignorace. 

Kdo četl můj blog z 11.11. tak ví, čeho se týkal. Dotázal jsem pana poslance Holíka (SPD), aby se vyjádřil k posílání gayů do plynu a jejich střílení po narození, kam představitele menšin měl směrovat jeho tajemník, pan Staník. Do dnešního dne, 22.11., jsem panu poslanci nestál ani za vzkaz „trhněte si nohou“.

Kamarádi mi říkali rovnou: „snad si nemyslíš, že Ti odepíše,“ a poštovní úřednice u okénka, kde jsem psaní posílal, lakonicky dodala: „Poslanci nás potřebují jen, když jdeme volit, jinak jsme jim úplně volní“.

Popravdě řečeno jsem nedoufal v odpověď, která by tajemníkův atak potvrdila, ale věřil jsem ve slušnost státního zaměstnance, jehož čest je silnější než dětinské zatloukání. Po deseti dnech se ukazuje, že můj dopis byl sice do Sněmovny doručen, ale pan poslanec mi zkrátka neodpověděl. Jistě, nabízí se snadné vysvětlení, že jej prostě nečetl, a to i přesto, že byl zaslán v obálce a také elektronicky, že byl publikován na iDnes, na mém FB profilu a v některých dalších médiích.

Ruku na srdce, daleko pravděpodobnější je, že se potvrzují slova mých kamarádů a referentky u přepážky: prostě jsem panu poslancovi jako občan úplně ukradený. Ten xenofobní výrok nejspíš zazněl, jak dosvědčují svědci, ale kde není žalobce, není soudce. Co na tom, že slova podněcující k nenávisti ke skupinám občanů zazněla na půdě Parlamentu. Máme přece svobodu, tak co.

Naprostá ignorace mého dotazu, zda je nebo není přípustné, aby kdokoliv na adresu kohokoliv beztrestně vyslovil, že patří do plynu a že by se měl střílet po narození, jak měl pravit tajemník, dokládá zamořený vzduch, který v Česku momentálně dýcháme. Žijeme v zemi, kde nic není hanba a hulvátství je považováno za svobodu projevu.

Čekal jsem, že mi pan poslanec odpoví něco universálního, že napíše frázi o ochraně menšin a že proti gayům přece nic nemá on ani SPD. Anebo, že odpověď hodí na svého sekretáře Staníka, který v předpokoji Sněmovny sepíše vzkaz, abych si trhnul nohou, mám-li odhadnout jeho lingvistický styl.

Nic takového se však nestalo. Žádná odpověď nepřišla a nejspíš ani nepřijde.

Možná jste si, stejně jako já, všimli, že kauza po týdnu vyprchala i z médií, nikde se nakonec neobjevilo žádné stanovisko, záležitost skončila prohlášením, že se tím předsednictvo SPD bude zabývat a konec. Mlha.

Kamarádům tedy odpovídám: měli jste pravdu, ale mé svědomí je čisté, protože i slovo je čin. Atmosféra, která se vznáší ve vzduchu, není dobrá a zanáší naši mysl, cit i schopnost rozeznat pravdu od lži. Lhostejnost otravě ovzduší jen prospívá. Proto nepovažuji svůj dopis za zbytečný, jakkoli byl vlastě jen hrachem hozeným na stěnu.