Jak svlíkačka za kačku vydělala milióny

Způsobů, jak vybrat peníze na charitu, je halda, tento je však originální od sundání prvních svršků až po holý zadek.

Možná mě budete považovat za blázna, nestydu nebo za obojí dohromady. Každopádně benefice West End Bares, která stojí na striptýzu desítek holek a kluků, patřila k tomu nejzajímavějšímu, co jsem na londýnském muzikálovém jevišti letos viděl. 

Původní koncept svlíkačky pro dobročinnost není kupodivu ve francouzském šantánu, ale v New Yorku, kde choreograf Jerry Mitchell přišel s nápadem striptýzu broadwayských umělců na pomoc výzkumu a léčby HIV/ AIDS. Z původně malé akce v zapadlém baru kdesi na rohu Chelsea vyrostla událost s rekordním výtěžkem 15,8 miliónu dolarů. Od roku 2010 svoje kostýmy odkládají také tanečnici a herci v londýnském West Endu a v neděli 29. října jsem se každoroční vyprodané show osobně zúčastnil.

Kdo by čekal oplzlou přehlídku s nevkusnými dvojsmysly, měl by si nechat zajít chuť nebo přepnout na Kameňák 8. West End Bares je především nablýskanou burleskou s excelentními tanečními čísly, vynikající choreografií, originálními kostýmy a pěveckou exhibicí sólistů z londýnských muzikálů. Letos společně pro charitu vystoupily soubory z představení Aladdin, The Lion King, Charlie and the Chocolate Factory, Dreamgirls, Funny Girl, Kinky Boots, Mary Poppins, Motown a Wicked.

West End Bares 2017 

Kostra programu je vlastně jednoduchá, když máte k dispozici ty nejlepší z oboru. Tvoří ji stand-up výstupy Grahama Nortona, jemuž brilantní skeče vynášejí každoročně stamilióny za talk show na BBC One. Utahoval si z diváků stejně jako z celebrit, kolem nichž se vznáší oblak skrývané touhy – třeba ve chvíli, kdy se na projekci portrétů gay osobností objevila vedle Eltona Johna, Freddie Mercuryho a Ricky Martina také tvář Toma Cruise. Vtipný byl i jeho kolega Tom Allen, jenž po bleskovém sčítání napočítal 8 heterosexuálních mužů v bezmála dvoutisícovém publiku.

Moderátory ve svižném tempu střídaly hudebně – taneční čísla, z nichž vynikaly tři. První, které speciálně pro tento večer zhudebnil Mark Anderson z londýnské Knihy mormonů, zazpívala čerstvá držitelka divadelní ceny Olivier, Rebecca Trehearn. Ta se, podle zvyklostí večera, během rozpustilé plážové písničky svlékla do červených krajek, až skončila zabalená do duhové vlajky. Symboly LGBT komunity ostatně provázely celou kabaretní show a nejdojemněji zapůsobily v tanečním příběhu L-O-V-E na choreografii Matta Gilletta, známého z celosvětového hitu Jersey Boys. Na pódiu se ocitl osamělý cínový voják, s nímž nikdo nechtěl tančit až se mezi smíšenými dvojicemi objevil mladík, který mu nabídl rámě. Emotivní rendez-vous se swingovou hudbou ozdobily projekce plné růží a zakončil polibek obou tanečníků, z nichž jeden nakonec na horizontu jeviště zůstal úplně nahý. Vrcholem pak byl závěrečný gospel s hudbou Quincyho Jonese z filmu Čaroděj ze země OZ, který se čtyřiceti člennou company zazpívala senzační Marisha Wallace z muzikálu Dreamgirls. 

Hodinová show přinesla výtěžek 1,5 miliónu korun, a navíc také oslavila rozmanitost divadelního světa, byla slavností kumštu především nové generace umělců, kteří pro společnou věc vystoupili zadarmo.

Po závěrečném defilé, kdy každý může přispět darem přímo jednotlivým účinkujícím, kteří tančí v hledišti, jsem si položil otázku, zda by se podobná benefice mohla uskutečnit v Česku. Pokud jde o současnou generaci muzikálových umělců, nemám pochyb o tom, že bychom dali dohromady kvalitní show. Problém by spíš byl v producentech, kteří se, popravdě řečeno, v malém českém rybníku vzájemně nepodporují ani v případě charity. Zatímco v Londýně věhlasný Cameron Mackintosh velkoryse poskytl své divadlo i se zázemím za 1 libru, v Praze bychom nejspíš skončili u žabomyších dohadů, proč tam vystupuje ten a ne tamten. Dalším, podstatným důvodem, proč show úspěšně běží už dlouhá léta, je sebevědomí LGBT komunity. Málo platné, britští gayové a lesby mají královnou posvěcené sňatky i adopce a dávají svou hrdost najevo během celého roku, nejen v rámci Pride. Na druhou stranu, právě cesta k většímu sebevědomí může vést i přes benefice, které spojují umění s dobrými skutky.