Změna DPH: Postavme jim pomník za blbost

Není to tak dávno, co Jarda Jágr napsal na svůj profil, že se dva fanoušci baví, že se Jágr chtěl zastřelit. „A jak to dopadlo?“ ptá se ten druhý. „Jako obvykle, netrefil se.“ Vážení, taky mám pocit, že se asi picnu. Když máte dojem, že pořád jenom hrách na zeď házíte, tomuhle pocitu se neubráníte. Celé dvě zatracené knížky jsme s manželem napsali (Všechno je jinak a Nahá pravda), ve kterých vysvětlujeme, jak ekonomika ze všeho nejvíc potřebuje stabilitu… Dva roky energie… A pak bum, co udělá div ne jako svůj první počin nová vláda? Usmyslí si, že zase bude měnit DPH.

Naštěstí záměr na snížení všech sazeb DPH prozatím neprošel a „pouze“ asi vznikne třetí sazba ve výši 10 %. Na to se lze dívat dvojí optikou. Optikou státní poklady a optikou občana.

Z pohledu státní kasy je zavádění třetí sazby nebetyčná hloupost. Stát má neuvěřitelný deficit státního rozpočtu a potřeboval by ozdravit veřejné finance. A místo aby splácel dluh jak divý, sníží si příjmy rozpočtu. Prý očekává výpadek ve výši 16 mld. Kč. To je však v zásadě jedno. Zkušenost z minula ukazuje, jak špatně ministerstvo financí dokáže predikovat důsledky změny DPH. Ministerstvo financí mělo velké oči a připravilo pro rok 2012 rozpočet počítající se zvýšením příjmů z DPH o 30 mld. Kč. A realita? Nevybralo se ani 8 mld. Kč. Stát chtěl z DPH dostat o 15,5 % víc, dostal jen 4,1 %. Bylo to fiasko. Nebyla bych vůbec překvapená, kdyby výběr DPH opět zaskočil.

Tím to ale nekončí. Vzpomeňme si, jak dlouho trvalo, než se ekonomika usadila a vyšší DPH začala přinášet ovoce. Teprve až v roce 2013 vybraly finanční úřady na DPH o oněch 30 miliard korun víc. Ministr financí A. Babiš mnohokrát tvrdil, že chce stát řídit jako firmu. To zní hezky. Ale když máte ve firmě výrobek, který se konečně usadil na trhu, a rychle rostou jeho tržby, přece ho v tu chvíli nezlevníte. Zlevníte, pokud se výrobek začne jevit jako předražený a přestane mít tržby. Ale tuhle nelogičnost chce teď stát udělat: Zbytečně si přiškrtí dojnou krávu, která právě začala po letech dojit.

Vůbec čeští politici by si zasloužili postavit pomník za chytré nápady. Když ekonomika padala a potřebovala pomoc, zvýšili DPH, aby ji ještě víc udusili. (Takže zatímco okolní ekonomiky rostly, my jako jediní padali.) Když už se ekonomika nadechla a mohli bychom začít splácet dluhy, daně zase sníží. (To aby se ekonomika přehřála, daní se vybralo míň a dluh se nesplatil.) Čeští politici jednají přesně obráceně, než by měli. Skoro by si měli napsat nad postel, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, a při každém vstávání si to přečíst.

Pak je tu ještě pohled občana. Pro něj je snižování daní atraktivní. A třetí sazba je lepší než drátem do oka, i když do ní spadá jen málo položek. Ale kdo přišel zrovna na ty položky, které do ní mají spadnout? Jistě, plenky jsou pro mladé rodiny důležité. Ale neméně, či více důležité je pro ně bydlení. Nebylo by lepší dát nižší sazbu i na stavební práce, aby zlevnily byty? A co třeba lidé s handicapem? Nebylo by rozumné zařadit do nižší sazby i bezlepkové potraviny? Vždyť minimálně 1 % populace by mělo ze zdravotních důvodů držet bezlepkovou dietu, kterou lidé často nedrží jen proto, že je velmi drahá. Jiní si zase myslí, že nižší sazbou DPH na léky zachrání nemocnice. To je naivní. Veřejné finance jsou srostlé se zdravotnictvím, o co nižší bude DPH, o to méně bude stát chtít platit za své pojištěnce. A tak dál.

Sečteno a podtrženo, snižovat daně nebo zavádět další sazby je líbivé, ale pro ekonomiku v tenhle okamžik špatné.