Zelení: Prý přijdou apokalyptické davy nezaměstnaných

Taky patříte k těm, kdo na poslední chvíli žhaví mozkové závity a ne a ne se rozhodnout, které straně to tam zhruba za měsíc hodit? Možná jste se tak jako řada jiných rozhodli, že s velkými stranami už nechce mít nic společného.

A že zkusíte nějakou mimoparlamentní alternativu. A dost možná jste si řekli, že o omletých tématech jako daně, důchody či minimální mzda už nechcete ani slyšet, protože stejně se stranám v minulosti ohledně takových věcí nedalo moc věřit. A že se raději zaměříte na postoje stran k úplně jiným otázkám: Co třeba vystoupení z EU? Co třeba větší humanizace porodnic? Co třeba nějaká ta ekologie?

Pokud ano, nejste v tom sami: „A nebylo by lepší zdanit roboty místo lidí?“ zeptal se mě tento týden jeden pán. Patrně inspirován politickým programem Zelených. Ostatně o změnách daní v souvislosti s robotizací mluví ještě další levicová strana. Ovšem zatímco Zelení vysloveně volají po dani z robotů, Piráti jsou přeci jen technologicky mnohem gramotnější a mluví „jen“ o dani z obratu či zdanění kapitálu u velkých firem, které roboty hojně používají. Možná se vám zdá, že to je pro volby jen docela okrajové téma, které nemůže nikoho oslovit – ale nenechte se mýlit. Před čtyřmi roky se ve volbách o imigraci prakticky nemluvilo – a dnes visí ve vzduchu permanentně. Dnes se roboti mohou jevit jako okrajoví – a za čtyři roky z tohoto tématu může být absolutní hit.

O dani z robotů se ve vyspělých zemích mluví už delší čas, a to pořád víc. V pozadí je hysterie z pomalu se rozjíždějící a stále gradující čtvrté průmyslové revoluce. Politici – tedy pardon, jen ta sofistikovanější část z nich, která vůbec stačila zaznamenat, že nějako jako čtvrtá průmyslová revoluce vůbec existuje – si oblíbili rozdmýchávání hysterie, že lidé vůli robotům přijdou o práci, že masy nezaměstnaných budou nezaměstnatelné, a přitom se o ně stát nebude schopen postarat, jelikož státní rozpočty přijdou o příjmy z daní a z pojistného. Řešení? No přeci zdanění těch hnusných, zlých robotů, kteří lidem práci ukradli.

A víte co? V jednom mají tihle politici pravdu: Lidská síla je fakt drahá. Až příliš drahá. Zdražují ji daně, sociální, zdravotní… Roboti stojí jen pořizovací náklady a energii na provoz. Pro zaměstnavatele je nadmíru lákavé zbavit se co největšího počtu lidí a nahradit je roboty.

Má to ovšem jeden háček. Totiž je to v zásadě pitomost.

Drtivá většina obav mezi lidmi pramení z názoru, že nové technologie vezmou lidem práci. A naprosto dokonale to kopíruje obavy lidí při první a druhé průmyslové revoluci, že stroje vezmou lidem práci. Jenomže to se nestalo. Historie má velmi malou fantazii a stále se točí v kruhu. Lidstvo první i druhou průmyslovou revoluci přežilo. Přežilo ji dokonce celkem bez úhony. Jenom se změnilo. Místo v drožkách začalo jezdit v autech.

Drožkáři tak byli nahrazeni strojvůdci a výpravčími na nádražích. Šičky v textilních manufakturách byly nahrazeny dělnicemi u pásové výroby. Ponocní byli nahrazeni elektrikáři. Jenomže vysvětlujte ponocnému, který dřív na vesnici chodil s petrolejkou a o půlnoci povykoval: „Odbila dvanáctá hodina, chval každý dům Hospodina, ať nás chrání ve dne v noci, městu našemu ku pomoci“, že bude přeškolen na správce veřejného osvětlení, když slovo „elektřina“ v životě neslyšel! Je to opravdu psychicky obtížné, dokonce si troufnu říct pro většinu lidí nepřekonatelné, spoléhat se na vznik něčeho, co dneska ještě neznáme. Ale právě to je principem evoluce. A evoluce zatím vždy fungovala, vždy si našla svou cestičku.

Přesto se myšlenka, že by roboti měli platit daně, velmi rychle šíří. Například takový Bill Gates říká, že roboti mají platit daň úplně stejně jako lidé. No – zvláště od něj mi to zní hodně pikantně. Důvod, proč mají roboti podle Gatese platit daně, je ten, že lidem vezmou práci. Ehm, víte, kolik práce vzaly lidem počítače, na kterých běžel software Microsoftu?

Pochopitelně pro politiky je ovšem tahle myšlenka nadmíru lákavá. Když nad ní moc nepřemýšlíte, navozuje asi takovýto dojem: „Přijdou k nám nějací oškliví robotičtí mužíčci, kteří nám vezmou práci, udělají z nás chudáky a ještě budou mít výhody, které my nemáme, protože budou mít daňové úlevy.“ Že roboti nejsou žádní zelení ani robotičtí mužíčci, ale že se jedná jen o typ moderního elektronického stroje, který lidem usnadňuje práci podobně jako mixér v kuchyni nebo zahradní hadice namísto běhání s konvemi na zahradě, se v tom naprosto ztrácí.

Nejspíš i Evropský parlament už podlehl dojmu jakýchsi podivných mužíčků konkurujících lidem, protože se už věcí začal vážně zabývat. Vznikl dokonce pološílený návrh, aby roboti – definovaní jako elektronické osoby (!) – platili i sociální a zdravotní pojištění. (Jak to, že nikoho ještě nenapadlo, aby si sociální a zdravotní pojištění platila zahradní hadice definovaná jako gumová osoba? Neusnadňuje snad taky lidem práci? Neumožňuje snad, aby zámecký park obhospodařoval jen jediný zahradník místo dřívějších dvou?) Teď už jen čekám, kdy padne návrh na registrované partnerství robotů.

V únoru 2017 tento návrh na daň z robotů padl pod stůl. Logicky. Postavil se proti ní vlivný průmysl. Zato se ale politici dohodli, že připraví zákon, který bude „řešit roboty“ z většího nadhledu včetně etických problémů a závazků způsobených roboty. Co že to jako má být? Je to prostě příprava na to, že robot bude řídit auto a zaviní něčí smrt.

To opět na první pohled vypadá celkem logicky, ale jen do chvíle, než si znovu připomeneme, že robot není nic jiného než trochu šikovnější stroj. Je to asi takové jako říkat, že letadlo spadlo v době, kdy letělo na autopilota, a proto to, co v troskách z autopilota zbylo, postavíme před soud.

Anebo co taková pračka? Vy už neperete prádlo na valše u potoka? Tak to bychom asi měli přijmout zákon o etické odpovědnosti praček pro případ, že bydlíte v paneláku a vaše pračka vytopí souseda pod vámi, neb vaše pračka je vlastně pracím robotem.

Pitomost? Abychom se ještě nedivili! Někteří zákonodárci to evidentně myslí vážně. Mimo Evropu už podobné zákony vznikly. Virginie schválila v březnu 2017 nový robotický zákon, který umožní volný pohyb robotů na ulici. Robot je však regulován. Smí po ulici jezdit maximální rychlostí 16 km/h, nesmí vážit více než 23 kg a musí být krom jiného ovladatelný i lidmi na dálku. Legislativci se evidentně báli, že by se autonomní robot splašil, vydal na špacír a už by ho nikdo nezastavil. No jen si představte tu hrůzu: vaše pračka pere a pere a pere… a pořád pere a nikdo ji nemůže zastavit… No neměl by snad na to být zákon?

Že takhle pračky nefungují? Že takhle se nekonstruují ani roboty? No to zkuste vysvětlit spíš zákonodárcům (když mezi nimi někteří ještě pořád neumí použít ani obyčejný email). A vzpomeňte si na to při volbách, až vás zas nějaká strana bude chtít opít rohlíkem a bude vám slibovat, že zdaní roboty a vy kvůli tomu nepřijdete o práci.

(V tomto blogu jsou zakomponovány úryvky z knihy Markéta Šichtařová & Vladimír Pikora: Robot na konci tunelu, vyšlo 14. září 2017)

Markéta Šichtařová & Vladimír Pikora