Kdo je viníkem drahých potravin?

Před Vánocemi většina lidí má sklon ohlížet se, jaký byl rok předešlý a jaký bude ten budoucí. Aby ale rekapitulace byla komplexní, musíme zmínit nejen makroekonomické indikátory, ale i širší kontext. 

Totiž důvody, proč jsou makroekonomické indikátory takové, jaké jsou. A jaké jsou? No – slabé jako dvakrát vylouhovaný čajový pytlík. V zásadě jde o to, že ekonomiky světa rostou pomaleji, než se čekalo. Třeba minulý týden přišla zpráva, že německá ekonomika poroste v nadcházejícím roce výrazně pomaleji, než se očekávalo. Hospodářský institut Ifo ve výhledu počítá s meziročním zvýšením HDP o 0,9 procenta, ještě v září přitom vycházel z růstu o 1,4 procenta.

Současně se zpomalením růstu celosvětově zpomaluje i inflace, neboli dochází ke stagflaci. Ale centrální banky na to nereagují dostatečně pružně. Třeba americký Fed se včera již potřetí za sebou rozhodl držet sazby beze změny. Norská centrální banka dokonce zvyšuje hlavní úrokovou sazbu na 4,5 %. Švýcarská centrální banka (SNB) nechala hlavní úrokovou sazbu na 1,75 % - také tedy bez snížení navzdory klesající inflaci.

Proč ale světové banky drží úroky tak vysoko, když inflace jako celek klesá? Protože potraviny!

Ano, je to tak, po energetické krizi se pomalu začíná projevovat i problém s potravinami. Ceny pšenice a dalších potravin rostou, kupní síla lidí se snižuje. A to není pro centrální banky situace, kdy by se hnaly do razantního zlevňování úroků.

Osobně tvrdím, že problémy s potravinami teprve začínající, protože to, co na nás doléhá, jsou pouze první dopady globální zemědělské politiky, jejíž implementace se teprve rozbíhá. Řešení potravinové krize známe – prostě do zemědělství nezasahovat a vše nechat, jak to fungovalo dřív. Jenomže řešení nikdo z těch, kteří mají tu moc něco vyřešit, nehledá. Důkazem, že zemědělství fungovalo, než se do něho začalo z ideologických důvodů zasahovat, jsou přebytky potravin generované v posledních desetiletích.

Lidé z globálních institucí či světového ekonomického fóra ale rozhodli, že zemědělství prý může za globální oteplování a že globální oteplování může za vysoké ceny a nedostatek potravin. A že když změníme náš jídelníček z hovězího, kuřecího a vepřového masa na cvrčky a moučné červy, budeme schopni zastavit zvyšování teploty, snížíme tím ceny potravin a zachráníme planetu. Až na to, že tahle představa je nehorázným nesmyslem.

Nedostatek potravin a z něj plynoucí vysoké ceny, které budou charakterizovat rok 2024, nemají původ v globálním oteplování, ale jsou přímým důsledkem environmentální politiky, jejíž zárodky lze nalézt v Agendě 21 pro globální environmentální opatření, představené na Summitu Země před více než 30 lety. Agenda 21, hlavní plán OSN pro lidstvo, byl přijat v roce 2000. Dnes je častěji označován jako Agenda 2030. Synonymem je také výraz ESG, neboli Environment, Social, Governance. U nás se často používá matoucí výraz udržitelnost podsouvající, že má snad cosi dlouhodobě udržet. Všechny tři pojmy, tedy Agenda 2030, ESG a udržitelnost, jsou však v podstatě zaměnitelná synonyma. 17 vznešených cílů udržitelného rozvoje, jako je ukončení hladu a chudoby, rovnoprávnost mužů a žen, atp., mají být splněny všemi národy na světě do roku 2030.

Lze tyto hezky znějící cíle do roku 2030 skutečně naplnit? Zcela určitě ne. Jeden velmi hmatatelný důsledek tu ale je už letos a bude v rostoucí míře identifikovatelný i v roce 2024: A to rostoucí ceny potravin. Nejvíce je tento jev viditelný v Severní Americe a v Evropě, kde je největší tlak například na omezení dusíkatých hnojiv (celá EU), nucené omezování chovů (Nizozemsko), nebo dokonce zábor farmářské půdy (USA). Zemědělcům tak v posledních letech soustavně rostou náklady, tím klesá nabídka potravin, nedokáže uspokojit poptávku, a proto roste cena.

Ministr Výborný se nechal slyšet, že s ÚOHS bude „řešit“, že navzdory snížení DPH na potraviny od ledna vzroste cena potravin, a „viníkem“ mají být řetězce, které „porušily slib“. Není to pravda. Nebýt poklesu daně, potraviny by zdražily ještě víc, než zdraží. A zdražování relativně k jinému zboží bude pokračovat. Skutečným viníkem totiž nejsou řetězce - ale enviromentální politika.