Vstoupit do penzijního fondu, či nevstoupit?

Čas od času se stane, že oči pro stromy nevidí les. Že se média starají, zda paní Nováková pokousala jezevčíka, nebo zda jezevčík pokousal paní Novákovou. A tak nám uniká, že se taky občas dějí věci poněkud většího formátu.

Uniklo nám třeba i to, jakou Slováci dali Čechům dokonalou školu.

Češi mají jednu ohromnou výhodu: Mají dlouhodobě natolik neschopné vlády, že se v posledních letech nezmohli na žádnou reformu či počin učiněný skutečně od podlahy. Na rozdíl od agilních Slováků nezvládli přijmout euro. (Zaplaťpámbu.) Na rozdíl od akčnějších Slováků si dali načas s penzijní reformou. (Zaplaťpámbu.) Mohli tedy plně docenit význam moudra, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Takže se Češi mohli při plánování důchodové reformy poučit ze slovenských chyb. Ne snad, že by si ze slovenského příkladu vzali ponaučení politici, kteří nakonec českou penzijní reformu odklepli; ti mnohé slovenské chyby vesele opakují. Mohou si ho ale vzít lidé. Mohou si ho vzít z toho, co se před pár dny na Slovensku přihodilo.

Spíš než co Slováci před pár dny schválili, možná nejprve stojí za pozornost, proč to schválili. Totiž čtveřice středoevropských zemí zreformovala své penzijní systémy a založila je na spoření v penzijních fondech proto, aby byl systém udržitelný a aby veřejné finance rostoucí počet důchodců unesly. Aha. Ovšem zreformovaný slovenský penzijní systém vytvářel po svém zavedení tak ohromné deficity, že Slováci byli v minulosti už dvakrát nuceni svůj povinný fondový druhý pilíř otevřít a umožnili lidem ho zcela opustit. Tím už v minulosti ohromně posílil slovenský průběžný systém. Ano, ten zatracovaný průběžný systém, který měl být přechodem na fondový systém co nejvíc zašlapán do země, se najednou začal posilovat, neb to po zavedení fondů jaksi nefungovalo.

Jenomže ne dost na tom. Úpravy malé i větší neustále pokračují. Od roku 2008 už stihly pilné slovenské včeličky učinit na svém důchodovém systému 21 úprav. Tolikrát se nestihne ani Pikora při cestě z Prahy do Calais rozjet se zapnutou ruční brzdou. No a právě nyní série změn vrcholí dalším, dvaadvacátým počinem. A to prosím u systému, který byl původně v každé zemi zaváděn jako „neměnný“. Vláda otevírá takzvaný druhý povinný pilíř potřetí. Kdo si bude přát, může jej v období od září do ledna opustit. Ačkoliv původně platilo, že kdo vstoupí, je uvězněn již trvale. To proto, že stát nemá peníze. A tak si je chce „vypůjčit“ u soukromých fondů.

Vláda Roberta Fica si taktéž povšimla, že fondy všech společností svým klientům peníze nevydělávají, ale naopak prodělávají. V průměru totiž za šest let své existence penzijní fondy nepokryly ani inflaci, která prozatím v roce 2012 není na Slovensku nikterak závratná. Ano, čtete dobře: Po Maďarsku je Slovensko ve střední Evropě už druhou zemí, kde fondy v průměru lidem svěření peníze nezhodnocují, ale znehodnocují. Reálně po šesti letech je ve fondech méně, než do nich klienti fondů na počátku povinně vložili. Kdyby bývali Slováci vložili své úspory na termínový vklad místo do penzijního fondu, měli by dnes víc. A to je prosím termínový vklad jeden z nejhorších nápadů, jak si vydělat.

Podstatný je princip: V celé střední Evropě se penzijní reformy zaváděly jako definitivně platné, neměnné, měly přetrvat desítky roků. Jenom tak totiž člověk, který se rozhoduje, zda do systému vstoupit, se vůbec může rozhodnout, protože ví, co ho čeká; ví, jak bude systém vypadat ode dneška za 20 let. 22 slovenských změn během krátké doby, od roku 2008, je ovšem naprosto zásadních a zcela mění podobu systému. Ten dnes běží podle jiných pravidel než v době, kdy do něj (původně povinně) jeho klienti v roce 2008 vstupovali. Slovensko je přitom ze čtveřice zemí už třetí zemí, která umožnila lidem v rozporu s původním plánem systém opustit. Česká republika to dosud nestihla jen proto, že ještě druhý pilíř nestihla ani spustit.

Když to spojíme s tím, že pro další roky hrozí v celé Evropě o něco vyšší hladina inflace, zdá se rozumnější investovat raději například … například do státních dluhopisů než do druhého pilíře: Zaprvé je reálný výnos dluhopisů vyšší, zadruhé jsou dluhopisy likvidnější a tedy méně rizikové než fondy. Pro Čechy, kteří již brzy budou postaveni před zásadní volbu vstoupit či nevstoupit, z toho plyne skvělé ponaučení.

(Tento text byl originálně napsán pro Literární noviny.)