Volby jako skvělá příležitost rozeštvávat lidi

Čas od času se stane, že zkratka se stane slovem – i v běžné mluvě frekventovanějším, než původní cosi, co mělo být zkráceno. A tak dnes spíš při hovoru řekneme „espézetka“, než se namáhat se sáhodlouhým „státní poznávací značka“. Anebo „úesá“ namísto „Spojené státy americké“. Anebo „ten vůl“ namísto „učitel fyziky mého syna“. Logické. Prosté a funkční. Každý ví, o čem mluvíme.

A pak jsou zkratky, které znějí logicky, ale které nejsou funkční. Co vám řekne „espéó“? Anebo „espéózet“? Hádám, že drtivé většině lidí v první sekundě nic, zrovna tak jako mně. A co „Zemanovci“? Lepší? Hádám, že už vám zapaluje. Což je podivuhodné. Protože je to asi jako kdybychom namísto Velká Británie říkali „poddaní jejího veličenstva“. Nejen, že vám to nesepne. Ale je to i věcně nesmyslné. Protože Velká Británie je stát. „Poddaní jejího veličenstva“ by při troše fantazie mohla být skupina lidí. SPOZ je politická strana. „Zemanovci“ by při troše benevolence k jazyku českému měli být patrně lidé, kteří obdivují jeho veličenstvo prezidenta. Což mě poněkud mate. Jelikož – ne že bych to prezidentovi přála! – se taky může časem přihodit ona smutná událost, že prezident věkem zemře. Koneckonců ani prezidenti nebývají většinou imunní vůči zákonům přírody, že. No a pak by mohl nastat jistý metodologický problém. Plánují Zemanovci přejmenovat se na Pohrobky…? Nevím nevím, jak by se to ujalo. A nevím nevím, zda je tak docela kompatibilní s určitou kulturní vyspělostí zbožšťovat si své vůdce - vážit si něčích názorů a dělat si z někoho modlu jsou totiž dvě celkem rozdílné věci. Funguje to v KLDR. Funguje to v Číně. Funguje to v Rusku. No – a funguje to očividně i v části české společnosti.

To ovšem nikterak nebrání „Straně Práv Občanů ZEMANOVCI“ (uf, to je ukrutný název, vždycky ho musím pečlivě opsat, abych v něm neudělala chybu), aby kandidovala ve volbách. A tudíž se jeví jako docela užitečné prostudovat si její program – to pro případ, že by se dostala do Sněmovny a něco z něj chtěla prosadit.

Možná by vzhledem k nelogickému názvu kdekdo očekával, že stejně nelogicky bude znít i program. Ale kupodivu na mnoha místech zní – aspoň na první pohled – až překvapivě logicky. Zemanovci tvrdí, že zásadní chybou všech předešlých vlád je rozhazování veřejných peněz na spotřebu a naopak málo investic do ekonomiky. Že prý jedině skrze investování lze vytvořit nová pracovní místa. A tak stát musí víc investovat. Jenomže dává to smysl jen na první pohled. Aby totiž stát mohl investovat, musí nějaký úředník v nějaké komisi rozhodnout, že peníze (třeba ty vybrané od firem) půjdou tam a tam. Jenomže úředník je obyčejně úředníkem proto, že není investorem. Kdyby byl investorem, investoval by; nehrál by si na úředníka v komisi, úředník tedy investovat neumí. Nemůže umět, protože se to neměl kde naučit. Úředník tedy nutně musí rozhodnout o investici špatně. Na rozdíl od firmy, která musela úředníkovi odevzdat své daně, a teď jí už nezbývají peníze na pořádné investování neboli vytváření pracovních míst. Že je to jen bláznivá liberální teze dobrá leda tak pro Thatcherovou? Tak tedy jinak. Proinvestovala se Evropa za své veřejné peníze k novým pracovním místům ve Španělsku, v Řecku, či v Portugalsku, kam putovala pomoc? Proinvestovala se k ještě vyšší nezaměstnanosti. Díky, nemám zájem.

Zemanovci se ovšem správně rozčilují nad vysokým zadlužením země. Poukazují na to, že krize v Evropě se zadlužením přímo souvisí. A připouštějí dokonce i přebytkové hospodaření země v dobách hospodářského růstu. Horší už je, že se moc nedozvíme, jak to udělat. Tedy pokud nepočítáme vágní hesla o zefektivnění fungování státu. Ve všech těch heslech o efektivnosti se skoro ztrácí nenápadná větička: „…ozdravění veřejných financí … nebude založeno pouze na zvyšování daní.“ Kdyby vypadlo zákeřné slovo „pouze“, bylo by to fajn. Ale ono nevypadlo a leckdo ho patrně v celém tom dlouhém textu přehlédne. Takže budiž řečeno jasně: Zemanovci chtějí zvyšovat daně. Probůh? A kam? Neuniklo tu někomu, že Češi platí deváté nejvyšší daně ze zemí OECD, která má celkem 34 členů?

A pak tu máme obligátní registrační pokladny. Ony registrační pokladny, které ve světě nefungují. Jejich zavedení na Slovensku bylo fiaskem. Příjmy státní kasy se nezvýšily. Výdaje drobných živnostníků vzrostou o pár tisícovek. A o miliony vzrostou příjmy firem kasy vyrábějících. Toť veškerý efekt. Protože po jejich nainstalování se i dál prodejce a kupce dohodnou, že bez papíru je to vlastně tak nějak jednodušší…

A tohle je vážně výživné: Prý pro „dobré fungování trhu práce“ je nezbytné sbližovat daňové zatížení zaměstnance a OSVČ. Dovolím si přeložit do jazyka českého: Podle Zemanovců je nutno víc zdanit živnostníky, pak to prý vytvoří víc pracovních míst. Ale neptejte se mě jak. Tento myšlenkový pochod mi totiž poněkud uniká. Zato mi neuniklo, že už jsme tu jednou slyšeli, že živnostníci jsou prý parazité. Zemanovci si nejspíš všimli, jakou bouři nevole ten výrok vzbudil, a tak stejnou myšlenku zabalili do méně průhledného kabátu.

Poměrně veselý je požadavek na obnovení progrese v dani z příjmů fyzických osob. Ten si lze vysvětlit jedině tak, že Zemanovci si ještě nepovšimli, že progrese již dnes existuje – byť je zakamuflována pojmy jako „sleva na dani“.

Hrůza mě ovšem jímá z přání Zemanovců zavést zvláštní daň na luxusní zboží. Hrůza proto, že mě nenapadá, jak by to mohlo rozpočtu prospět. (Diamantové prsteny si budou lidé vozit z Německa a místo jednoho Mercedesu třídy S si budou kupovat dva třídy C). Zato mě napadá, jak moc to bude rozeštvávat společnost. Jak to bude nutit ty, kdo na luxusní zboží nemají, aby si ukazovali prstem na ty, kdo na něj mají.

V jednom je program Zemanovců průhledný: Hlásí se k levici a levicový taky skutečně je. Potud dobře. Horší už je, že se neinspiruje u plus mínus aspoň trochu fungující evropské levice. Míněno – v zemích, které dosud nejsou cugrunt. Zemanovci ale spíš než aby se inspirovali u dlouhodobě jakžtakž fungujících evropských sociálních demokracií v Německu, ve Skandinávii, v Británii, hrají na primitivní city: Ukazují prstem na „ty ošklivé“. A rozeštvávání společnosti fungovat nemůže.

(Kratší verze tohoto textu byla originálně napsána pro Literární noviny.)