Virtuální peníze: krutý omyl

Když jsem byla ještě o hodně mladší než dnes, naskytla se mi mimořádně zajímavá koupě pozemku. A protože jsem tehdy měla méně než málo zkušeností, pozvala jsem si před podepsáním kupní smlouvy rodinu, aby si pozemek prohlédla a přispěla názorem. „Je tu pěkná hlína“, řekl jeden. (Hm, kromě několika tújí nic pěstovat nehodlám.) „Jé, támhle běží pěkný křeček!“, řekl druhý. (Nemyslím, že by výskyt křečků měl vliv na výhodnost kupní smlouvy.) „Je tu neposekaná tráva“, řekl třetí. (Viděli jste už stavební pozemek, na kterém by si prodávající pěstoval golfový trávníček?) Že cena pozemku je poloviční ve srovnání se sousedním, to nezaujalo ani jednoho z „rádců“. (Rychle jsem se zorientovala, že takoví rádcové jsou mi k ničemu, a při každé další investici jsem od té doby už spoléhala jen na svůj úsudek.)

Taky už jste zažili ten frustrující pocit, jako by všichni kolem jen vysílali informace, ale měli vypnutý jejich příjem? Že všichni pořád mluví jen o prkotinách a jádro problému jim naprosto uniká? Tak přesně v takovém stavu se nachází dnešní Evropa a Řecko.

Situace v Řecku je poněkud nepřehledná. Jeden den se mluví o referendu o tom, zda země přijme zahraniční pomoc. Druhý den už má být referendum nejen o přijetí pomoci, ale také o setrvání v eurozóně. Třetí den pro jistotu řecký premiér od referenda pod tlakem velkých evropských zemí, které na Řecko udělaly „bububu“, ustupuje. Čtvrtý den už se řecká opozice nechá slyšet, že na všelidovém hlasování stejně trvá. A finanční trh – nejlepší to barometr skutečné ekonomické nálady – na každý takový názorový přemet reaguje přecitlivěle jak bohémský umělec na kritiku svého díla. Z každého nového politického vyjádření vyvozuje dalekosáhlé názory: referendum prý bude – Řecko tedy zbankrotuje – eurozóna se rozpadne – přijdeme o investice. Anebo naopak. A přitom jak řečtí, tak další evropští politici stejně tak jako celý finanční trh jen krouží kolem, s prominutím, prkotin a odmítají vidět samotné jádro celého evropského dluhového problému.

To totiž leží jinde: Evropa nutí Řecku a dalším zemím, jako je Itálie, pomoc, kterou jim ale nejspíš nebude schopna poskytnout. Záchranný mechanismus totiž už doslova pár dnů po svém vymyšlení začíná dostávat trhliny.

Podle plánu si evropský záchranný fond sám půjčí za nízký úrok, aby následně mohl takto získané peníze dál půjčit předluženému Řecku a spol. Který blázen by sice nebyl ochoten půjčit Řecku, ale současně byl ochoten půjčit komukoliv jinému za účelem půjčeni Řecku? Ale budiž, třeba vidím věci moc černě. Jenomže jak si potom vysvětlit skutečnost (o které politici taktně pomlčeli), že fond už v minulém týdnu byl donucen odložit vydání svého dluhopisu? Není to trochu podezřelé? Fond nevydává dluhopisy proto, že by neměl nic lepšího na práci, ale protože chce a potřebuje peníze, aby je mohl rozpůjčovat dál. Jenomže už ani tomuto rádoby „bezpečnému“ fondu není dost investorů ochotno půjčit.

Celá diskuse o řeckém referendu postrádá smysl. Nejen, že Řecko nemá peníze. Pomalu ale jistě i Evropě už dochází peníze, které mu dnes tak vehementně vnucuje.