Větší daň – mocnější úředník – větší úplatek

Čas od času se člověk ocitne v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Až je pak sám překvapen, jak se do té šlamastyky dostal.

Tak třeba já. Oslovila mne Česká televize, že by mne ráda pozvala do jednoho diskusního pořadu. Ekonomických témat je přehršle, krize na spadnutí, a tak že by si prý rádi poslechli můj názor. Chvíli jsme to ladili v kalendáři a pak jsem místopřísežně slíbila být na daném místě. Téma mi prý upřesní den předem. Žádný strach – je to téma pro mne familiárně známé. Fajn, domluveno.

„Den předem“ byl však na potvoru státní svátek - i nekontrolovala jsem svůj pracovní email. A tak jsem se teprve ráno, pár hodin před natáčením, s nefalšovaným šokem dozvěděla, že se budu vyjadřovat – podržte se – k sexuální výchově. Prý je zajímá můj „osobní názor“. Proč já?! Já, která snad veřejně slovo „sex“ ještě nikdy v životě nevyslovila? Ale slib je slib. A tak se stalo, že ekonomka krátce nato poposedávala před kamerou jako teenager před prvním rande, a když začala padat slova hodná pornofilmu, snažila se tvářit, jako že ve studiu vlastně vůůůbec není. Zvláštní to řízení osudu.

Když je Šichtařová takovým zvláštním řízením osudu dotazována na názor, zda o *** či o *** se má s mladistvými mluvit, anebo bychom se měli tvářit, že takové věci neexistují, je to maximálně komické a bude za troubu. Když je Evropská komise podobným řízením osudu dotazována na názor, zda zavést zdanění finančních transakcí, je to však tragické.

Všechno to vypadá úžasně logicky. Banky se aspoň budou státu revanšovat za pomoc z období krize, ne? No jo, ale že by taková banka byla ochotna svou novou zátěž nést sama? Sotva. Milý klient si pěkně připlatí: přibydou poplatky, poplatky a ještě poplatky. A teď malá odbočka: Součástí hrubého disponibilního důchodu (HDD) jsou i úspory, které jsou snižovány krom jiného i díky placeným bankovním poplatkům. Pokud by nedocházelo ke snižování úspor vlivem vybírání bankovních poplatků, jejich alternativním využitím by docházelo k větší stimulaci ekonomiky. Neboli: vyšší daň = dražší bankovní služby = nižší úspory = pomalejší růst HDP.

Ale tím to nekončí. Daň z finančních transakcí není nic nového. Švédsko to v 80. letech zkusilo. A copak se nestalo? Za několik měsíců ji zrušilo. Proč? Protože došlo ke snížení objemu obchodů s dluhopisy o více jak 80 %, s deriváty dokonce o více jak 90 %. Ne že by se přestalo obchodovat – jen se obchody přesunuly do neregulované zóny. Likvidita z domácího trhu se prostě vypařila. Nižší likvidita znamená větší rizikovost a tedy větší rozpět mezi nákupními a prodejními cenami. A to znamená krom jiného i prodražení financování zemí, které už teď mají financování tak drahé, že stojí před bankrotem. Ano, páni politici, pěkně jste se milému Řecku & spol. pomstili za to, že Vám komplikuje život.

Podle Evropské komise by daň měla přispět do rozpočtu EU – všimněme si: ani slovo o dopadu na ekonomiku, zato hromada slov o tom, že Brusel bude sedět na zase o něco větší hromadě peněz. To dává smysl. Proto čím větší rozpočet, tím mocnější úředník. Čím mocnější úředník, tím větší úplatek může chtít.