Takže Trump? Začíná jízda z vršku.

Amerika si mohla vybrat mezi mizernou prezidentkou a mizerným prezidentem. Jak to tak ve středu brzy ráno vypadá, vybrala si mizerného prezidenta.

(Tedy pokud volby ještě na poslední chvíli nevezmou podobný obrat, jako tomu bylo u prezidentských voleb v Rakousku.) A Evropa tím nafasovala mizerného parťáka netajícího se svým obdivem k Putinovi. A víte co? Docela se bavím. Vypadá to totiž, že jsem vyhrála hned dvě malé osobní sázky.

Tak zaprvé vítezství Trumpa nepovažuji za nic extra překvapivého. Předvolební průzkumy veřejného mínění se totiž v posledních dnech vyvíjely nápadně podobně průzkumům těsně před hlasováním o Brexitu: Sbližování obou stran, dokonce krátké vedení „rebelštějšího“ názoru a v úplném finále pokles preferencí obou. Tohle už jsme jednou viděli. Mohlo to varovat každého, že zdánlivý outsider a větší rebel má víc šancí, než se zdá. V létě z toho byl Brexit. Teď je z toho nejspíš Trump.

Jen tak mimochodem, Brexit i Trump ukazují jednu věc: Průzkumy jsou pro kočku. Až budou u nás volby příští, upřímně doufám, že jim nikdo nenaletí a nebude se ve strachu o propadnutí hlasu vyhýbat volbě stran, které jsou dle průzkumů údajnými outsidery. Průzkumy lžou. Kdyby Britové i Američané volili dle průzkumů a se strachem o propadnutí svého hlasu, nikdy by si nemohli zvolit podle svého srdce. Volit se má tak, jak cítíme; ne tak, jak velí průzkum placený veřejnými penězi.

A teď to hlavní: Vážení, držte si klobouky – pokud ještě poslední přepočítání hlasů něco dramaticky nezmění, pak tímto na finančních trzích právě začíná divoká jízda z vršku. (Fajn, druhá má soukromá vyhraná sázka.)

Jestliže Amerika byla do poslední chvíle víceméně napůl rozpolcená, finanční svět to viděl černobíle: Trumpa považoval za pohromu. A měl pro to dost dobré důvody.

Trump sice býval často přirovnáván třeba k Reaganovi, z čehož pramenilo (a stále pramení) přesvědčení mnohých, že jeho budoucí kroky v ekonomických otázkách budou podobné právě těm Reaganovým. Což by koneckonců nebyla zase tak špatná volba, Reagan skutečně americkou ekonomiku ve své době slušně nakopnul. Jenomže to je zásadní nedorozumění a finanční svět to ví. Trump není Reagan. Trump je neřízená střela. Ve skutečnosti vlastně nikdo neví, co od něj na ekonomickém poli čekat.

A má to jednoduchý důvod: Trump totiž nemá žádné valné makroekonomické vzdělání v hospodářské politice (kromě sporné kvalifikace řídit stát jako firmu), zato ale má slušně přebujelé sebevědomí, takže není ochoten nechat si v ekonomických otázkách plně poradit. (Bakalářské vzdělání ve financích nelze považovat za makroekonomický rozhled - to je asi jako chtít po zubaři, aby dělal kardiochirurga.) Jeho „program“ je spíš snůška jednotlivých oportunistických výkřiků, které nejsou propojené jednotnou ekonomickou filozofií. Víme třeba o něm, že by se mu líbila liberalizace místních amerických podmínek (v podobě dramatického snížení daní), ale současně mluví o tvrdém ochranářství v zahraničním obchodě (v podobě cel a kvót). A to nejde tak docela logicky dohromady.

Ostatně tohle ochranářství v mezinárodním obchodě by hypoteticky mohlo mít důležité důsledky i pro nás, tedy za předpokladu, že snad Trump své předvolební řeči myslel vážně. Před nějakým časem se totiž ostře vymezil proti zemím, které – dle jeho mínění – poskytují „neférový“ dumping svému zboží skrze podhodnocování svých měn. Podle svých slov je prý připraven na tyto země ve stejné míře, v jaké uměle podhodnocují svou měnu, a tím si vyrábějí neférovou výhodu, uvalit cla a kvóty ve stejné míře. Je sice pravděpodobné, že se Trump takto vymezoval hlavně vůči Číně, nicméně jeho slova sedí jak zadnice na hrnec i na Českou republiku a Českou národní banku, která intervencemi uměle podhodnocuje českou korunu. Kdyby čistě hypoteticky myslel Trump své výhrůžky vážně (což si umím sotva představit, ale nikdo neví), pak bychom si jako Česká republika měli za zhruba 10% podhodnocení koruny vykoledovat možná 10% cla na dovoz do USA… (Máme to snad číst tak, že Trump donutí ČNB skončit s intervencemi?!)

Každopádně jedno víme jistě: Zatímco vítězství babi Hillary by byla trochu nuda, s kačerem Donaldem začíná ve finančním světě ta správná bžunda. Finanční trhy se ho totiž převelice bály. A tak je naprosto logické, jak nyní musí zareagovat: Propadem.

Propad bude všude, kam se podíváme: U akcií. (Protože cla nejsou pro akciové podniky žádnou výhrou.) U dolaru. (Protože propad akcií není pro dolar nic dobrého.) U výnosů dluhopisů. (Protože na zvýšení amerických úrokových sazeb ještě letos nejspíš můžeme zapomenout.) U ropy. (Protože Trump podporuje zvyšování neekologické těžby ropy z břidlic.) U mexického pesa. (Protože Trump a mexičtí imigranti se vzájemně nemají zrovna v lásce.) U ekonomiky. Ano, u ekonomiky jako celku. Protože prostě historie ukazuje, že procházejí-li finanční trhy velkými turbulencemi, tyhle turbulence prostě zpomalí hospodářský růst. (Neboli dost bylo růstu, hospodářský cyklus se přehoupnul do své méně oblíbené poloviny.) A jestli někdo na Trumpovi naopak bude rejžovat, bude to zlato. (Protože zlato se má k světu vždy, když finanční svět ovládne strach.)

A proto by bylo totálně naivní tvrdit, že Amerika a Trump jsou daleko. Kdepak, jsou hned za rohem. Finanční svět je propojený. A epicentrum velké většiny finančních tsunami bývá většinou v Americe. Pokud se první zprávy středečního časného rána potvrdí, pokud Trump je opravdu příštím americkým prezidentem, pak se finanční svět otřese a my to poznáme na vlastní kůži. Asi takhle: Kolik Čechů vlastní nějaký ten dolar? Kolik Čechů má peníze v nějakém tom podílovém fondu? Kolik Čechů má penzijní připojištění? Ti všichni nebudou za strýčka Donalda moc rádi.

A přece si nijak zvlášť nezoufám. Nejen, že jsem vyhrála ty své dvě malé sázky – hlavně na všem špatném bývá i mnoho dobrého.

Když byl odhlasován Brexit, byla jsem za něj ráda. Nemyslela jsem si sice, že by sám o sobě mohl ihned změnit myšlení socialistů v čele EU, ale věřila jsem, že z dlouhodobého pohledu by přeci jen mohl v EU nastartovat jakési změny. Když ne v Bruselu, pak aspoň – a to je ostatně ještě důležitější – v myšlení řadových voličů. Že by voliče mohl povzbudit k větší sebedůvěře, že by jim mohl dát návod k větší asertivitě při příštích volbách. A na tom si pořád trvám.

A zhruba v tomto duchu se můžeme dívat i na Trumpa. Trump patrně nepřinese světové ekonomice nic moc dobrého. Což je paradoxně právě ta fajnová zpráva. Opakovaně na tomto místě píšu, že světové finanční trhy jsou ovládány doslova cenovou megabublinou. A že dokud tato megabublina nepraskne a dokud si svět neprojde regulérní hospodářskou krizí, která bude mít očistný vliv na světovou ekonomiku, není možné nastartovat ve světě zdravé ekonomické trendy. Prostě cesta vzhůru vede skrz dočasný sestup dolů. Do některých vředů se holt musí říznout, i když to bolí.

A právě nyní máme s trochou štěstí určitou šanci takový řez prožít.Pokud by reakce světových finančních trhů byla opravdu prudká, mohla by hypoteticky mít právě onen potřebný očistný charakter. Pár bank by mohlo konečně zbankrotovat. (Pár zemí ostatně taky.) Ceny akcií by se mohly vrátit tam, kam patří. A mohl by to být docela slušný nový start. Tak uvidíme, nakolik Trump své výhrůžky splní.