Rozdělme eurozónu

Víte, co mají společného eurozóna a placatá země? Volala mi jedna paní novinářka. Že prý dělají anketu, co by mohlo příští rok lidi potěšit. Hluboce jsem se zamyslela. Co nezaměstnanost? Hm, ta dobrou zprávou nebude, ta nejspíš vzroste. Že bychom zase byli v průměru za celou zemi o kousek bohatší? Ne, to nehrozí, naopak spíš přijde recese. A co takhle daně? No to už vůbec ne, máme od vlády „slíbeno“, že nás hned od Nového roku čeká jedno zvýšení DPH, ale v realitě se nám nejspíš DPH tak trochu proti plánu zvýší hned dvakrát. Kolega od vedlejšího stolu, který si všiml mých rozpaků, na mne živě gestikuloval: „Řekni jim, že bude o trochu víc volných míst v mateřských školkách – ty nejsilnější ročníky už pomalu odeznívají…“ Tak jsem tedy v jistých rozpacích zmínila alespoň ty školky. Už jsem chtěla rozhovor ukončit, jako že je to bída, ale bohužel zrovínka pro rok 2012 si nějak na žádné dobré zprávy nemohu vzpomenout. No a pak se mi rozsvítilo.

Že mne to nenapadlo hned! Ale pod svícnem bývá nevětší tma. Tedy popravdě řečeno, ještě to není žádná zaručená zpráva, je to spíš jen naděje… Totiž naděje, že by se nám v roce 2012 mohla rozdělit eurozóna.

Na druhém konci linky se „ozvalo“ rozpačité mlčení. A pak: „Jakže? To že by bylo dobru zprávou…? Vždyť přeci ti hoši z NERVu říkají, že by se ekonomika propadla třeba i o 14 nebo 20 procent, ne? A pan ministr zase říkal, že bychom bojovali o holé přežití…?“ Z tónu paní novinářky bylo patrné, že váhá, zda jsem mentálně v pořádku, anebo zda se spíš přeslechla. Ehm, alespoň že se paní novinářka nepřeslechla, za to ručím.

Víte, co mi nejde do hlavy? Jak někdo přišel na to, že by rozdělení eurozóny mělo způsobit po celé Evropě apokalypsu v podobě třeba 20% poklesu. Vzpomínáte na rozdělení československé měny? Přineslo 20% pokles? Pokud si dobře vzpomínám, přineslo hlavně noční šichtu řidičům kamionů, kteří museli narychlo přes noc po namrzlých dálnicích rozvést okolkované bankovky. A během následujících pár týdnů a měsíců nejviditelnější bylo, že se Češi a Slováci přestali hádat o pomlčky. Což bylo docela užitečné. Tak proč teď strašíme apokalypsou? Nebylo by celkem příjemné, kdyby se po pokojném rozdělení eurozóny přestal sever hádat s jihem, kdo ty dluhy zacvakne?

A víte, co je zajímavé? Rozdělením eurozóny straší především politici a občas také ekonomové zaměstnaní velkými bankami. Proč asi. Třeba takový europoslanec nejspíš správně větří, že s rozdělením eurozóny by už Evropský parlament nemusel být, čím býval. A to se mu nelíbí. A ekonomy zase platí velká banka, kterou vlastní jiná velká banka, kterou alespoň z několika procent vlastní některý evropský stát, který té bance dost možná bude muset dát pomoc – tak přeci bankovní ekonom nebude mluvit proti politikům.

Naproti tomu tu máme pár lidí (není jich moc), kteří půjdou se svou kůží na trh, kdyby se eurozóna rozpadla. To oni za novou měnu ponesou odpovědnost. Mám na mysli centrální banky. A víte, co na téma záchrany eura řekla německá Bundesbanka? Doslova řekla, že „rozšíření úvěrové linky pro MMF není pro německé daňové poplatníky zcela bez rizika“ – přeloženo do srozumitelnějšího jazyka, bez rizika není boj o záchranu eura. Zajímavé. Troufnu si říct, že Bundesbanka přitom není tlupou idiotů. A americká centrální banka se zase nechala slyšet, že takového podniku se nebude účastnit ani náhodou, protože je moc rizikový.

Řeknu to ještě jinak. S eurozónou je to jako s placatou zeměkoulí, která je středem vesmíru. Tak jako kdysi církev nemohla připustit, že by to se zemí mohlo být i jinak, protože by tím mohla přijít o svůj vliv, stejně tak politici dnes prostě nemohou připustit, že by s rozdělením eurozóny nepřišel konec světa. Mají pocit, že by tím přišli o svůj vliv.