Průměrný politik je hysterka

Není to tak dlouho, co jedna osoba mužského pohlaví zatoužila předvést mi, jak bravurně ovládá svůj neméně bravurní vůz. Neb původ tohoto „bravurního“ vozu nebyl německý, italský, ani britský, přiznávám, že můj zájem dosahoval jen společensky povinné míry. Nicméně hřebem jízdy se stala jedna pravotočivá zatáčka. Řidič těsně před ní nabral rychlost ve snaze předvést, jak je jeho stroj úžasně nedotáčivý. A následně v polovině zatáčky s hrůzou zaparkoval na krajnici po zjištění, že se proti němu šine dodávka. Že to bylo poněkud hysterické?

Bylo. Ovšem my – lidstvo – se rádi chováme hystericky.

V autech. Ve vztazích. V politice. I v ekonomice. Jenže z nějakého záhadného důvodu od někoho se to očekává, od jiného ne. Od blondýnky v nebesky modrém Peugeotu 206 bude většina čtyřicátníků opačného pohlaví čekat, že na křižovatce nebude tušit, kdo má přednost, a tudíž si na jejího Peugeota dají pozor. A ke kalamitě nedojde. Jenomže co když je tou hysterkou třeba… třeba Evropská centrální banka (ECB)? Od té by to nečekal každý, že?

Ještě v říjnu u nás politici tvrdili, že ekonomika poroste v příštím roce o 2,5 % (což byla, s prominutím, blbost). A dokonce na tomto předpokladu postavili státní rozpočet. A najednou v prosinci varují, že ekonomika by také mohla „bojovat o přežití“. A že v tom nejkatastrofálnějším případě by se mohla propadnout i třeba o 14 %… (Což je, s prominutím, taky blbost.) Co tak najednou, ze dne na den? Je to hysterie z omylu, anebo záměrná hysterie z nějaké kalkulace?

Ještě před pár měsíci jsem se rozhořčovala, proč pro všechno živé ECB zvyšuje své signální úrokové sazby, když tím dělá současně dvě škodlivé věci a ani jednu užitečnou: zpomaluje už tak prachmizerný hospodářský růst eurozóny a ještě víc prodražuje financování už tak předluženým zemím. A sražení inflace tím stejně nedocílila, protože – logicky – vyšší úroky nemohly zlevnit drahou ropu, která v inflaci měla prsty. A pak střih – přišlo nové vedení ECB – a všechno bylo jinak. Během posledních 2 měsíců ECB snížila své úrokové sazby hned dvakrát; ty samé, které předtím tak vehementně zvyšovala. Ale s křížkem po funuse, když už se nám eurozóna stejně drolí jako žmolenka na koláči. A nesvědčí to náhodou o nápadně velké hysterii na místech, kde by ji jeden nečekal?

Anebo chování finančního trhu. Jen co světové agentury přinesly zprávu, že úrokové sazby ECB klesají, začal bouchat šampus. Eurozóna i s tou svou zatrachtilou dluhovou krizí byla zázračně považována za zachráněnou. A jenom o pouhé dvě hodiny později šéf ECB na tiskové konferenci připustil, že rozhodnutí o snížení úrokových sazeb nebylo jednomyslné. Taková prokotina! A trh začal šílet. Jak to?! Vždyť přeci finanční trh je – tedy alespoň teoretickými akademiky – považován za výkvět racionality a efektivity.

Ale proč vlastně bychom měli být překvapení? Stačí se podívat, co – nebo spíš kdo – ten finanční trh je vlastně zač. Řekněme, že po škole se ukázalo, že někteří z nás mají trochu větší nadání pro obchod než jiní. Z nich ti nejschopnější založili třeba Facebook. Ti, co stále ještě měli nadání pro obchod, ale už se moc necítili na řízení vlastní firmy, se stali obchodními manažery velkých podniků. Další obchodně nadaní, ale už ne tak manažersky schopní, se stali prodejci všeho možného od realit až po auta. A ti, kteří sice ovládali umění rychle se rozhodnout, ale už nebyli natolik zdatní při přímém jednání se zákazníkem, šli dělat dealera sedícího za monitorem počítače. Třeba v londýnském City. Všímáte si? Analytických schopností či extra vysokého IQ k tomu zapotřebí nebylo. Vlastně, úplně popravdě řečeno, znám i takové londýnské hochy, kteří jsou vlastně docela ňoumové. Tak proč bychom od nich měli čekat, že se budou chovat kdovíjak racionálně?

Mohli bychom říci – no co, tak jsme prostě všichni svorně hysterky, o co jde? Jenomže ona to zas taková legrace není.

Řítí se na nás krize, to už víme. Ale co se stane, pokud obyvatelstvo řádně vyděsíme a vystresujeme? Nebude utrácet – a krize tím bude ještě hlubší. Finanční trh zazmatkuje, protože ECB zazmatkuje, protože v ní rozhoduje banka vysloužilých politiků – a banky přestanou půjčovat, budeme mít finanční krizi a recese bude ještě spektakulárnější.

To bychom si všichni svorně pohověli a svým peněženkám ulevili, kdybychom přestali být hysterky a konečně si uvědomili, nic není tak špatné, ani tak dobré, jak se zdá na první pohled…