Politikům hloubka krize stále nedochází

V podstatě všichni nezávislí pozorovatelé, kteří sami sebe považují za ekonomy a nikoliv politiky a kteří se kdy zasedání špiček EU v Bruselu účastnili, se shodují: Evropskému politikovi hloubka stávající krize stále nedochází. A podstata krize mu uniká tuplem.

Evropský politik - včetně toho českého - naprosto nechápe, že finanční trh se ve svém průměru chová v zásadě racionálně a předvídatelně. Jistě, finanční trh je tvořen všemi myslitelnými vejlupky od báby Novákové, která se jednou spustila v kupónové privatizaci a od té doby je hrdou majitelkou jedné celé akcie Místního Sila s.r.o., až po nafrněného portfoliomanažera globálního „hedge fondu“ sídlícího ve skleněné kukani na špici mrakodrapu. Ale když se ti dva zprůměrují, vyjde nám z toho už celkem obstojně fungující finanční trh. A protože tento finanční trh funguje víceméně racionálně, pak je-li regulován, totiž snaží-li se ho někdo obrat o zisky, brání se tím, že regulaci začne automaticky cestou nejmenšího odporu obcházet.

Ale evropský politik to ne a ne pochopit. On si totiž, jak ukazují všechny summity leaderů EU, myslí, že jeho rolí je vést ty hloupé spekulanty za ručičku a tak trochu je vzdělávat. Takže pak se přihodí taková věc, že poslancem hlasujícím o nových ekonomických regulacích v Evropském parlamentu, jednom ze dvou legislativních orgánů EU, se stane osůbka, která je sama tak ekonomicky zdatná, že dluží miliony korun a je v exekuci (jako kupříkladu jeden nejmenovaný český europoslanec.)

Potom není divu, že se v Bruselu vylíhne smělý (byť neskutečně hloupý) nápad: „Budeme mít vlastní ratingovou agenturu, tudíž si můžeme na ty staré, soukromé a v dnešní době již ‚přežité‘ ratingové agentury pěkně došlápnout. Aspoň je vychováme trochu k obrazu svému.“

Pozor, on to není jen hloupý nápad. On je to další ze série velmi nebezpečných nápadů. Ratingové agentury - myslím ty skutečné, privátní a zavedené, ne frašky jako uměle založená Evropská ratingová agentury - mají totiž ohromně důležitou funkci. Ohodnocují rizika. Ne vždy to dělají bezchybně, ne vždy dokáží rizika posoudit správně a už vůbec ne vždy dokáží své rozhodnutí vysvětlit natolik srozumitelně veřejnosti, aby veřejnost chápala, která bije. Ale tím, že si navzájem konkurují, a tím, že soukromé banky a podniky si nechávají rating zpracovat za peníze, a pokud nejsou spokojenými klienty, příště si rating nezaplatí, je zabezpečeno, že rizika ohodnocují plus mínus správně.

Regulace ze strany EU nyní směřuje k co největšímu potření konkurence mezi ratingovými agenturami. Státní šikana přitom nabrala nečekaných rozměrů. Poslyšte následující rozhovor:

-„No tak u nás minulý týden byla zase zásahovka.“

-„U nás bylo ozbrojené komando taky. A co vám chtěli?“

-„Ále… prý že musíme mít nějaké údajné tajné dokumenty. Jinak bychom prý na to nemohli přijít. Tak je hledali. A co chtěli vám?“

-„Ty naše jsme si pozvali sami. Dostali jsme po té naší zprávě pár výhružných balíčků s leklými rybami bez hlavy. Tak jsme pro jistotu zavolali pár maníků na ochranu…“

Tipujete na úryvek rozhovoru mafiánů z béčkové gangsterky? Ne, ne. Je to autentický přepis rozhovoru, který se skutečně odehrál mezi dvěma oblastními řediteli jedné nejmenované ratingové agentury, která právě snížila rating dvěma evropským zemím. Pokud EU ve své touze zadupat ratingové agentury do země uspěje, najednou tu nebude nikdo, kdo by mohl varovat: „Pozor na tu banku, koupit si její akcie znamená podstoupit takové a makové riziko!“ Tudíž rizikové akcie a rizikové dluhopisy zůstanou nerozpoznané. Nebude tu nikdo, kdo by nás před nimi varoval. Pes, který štěkal na nezodpovědné evropské politiky, bude zaříznut. Protože jak si na ty ctihodné pány může tolik dovolovat?

Ano, opět to zapadá jako další dílek do skládačky: Evropa se snaží všechen svůj finanční odpad a všechny své mizerné dluhy zamaskovat, schovat a jako nepoznané je vnutit veřejnosti. A veřejnost o tom nebude mít nejmenší tušení.

(Tento text byl originálně napsán pro Literární noviny.)