Než důchodovou reformu, raději postaví pekárnu na koblihy

Když na podzim loňského roku vyšla první zpráva Národní rozpočtové rady, dostala od premiéra čočku. Prý je neseriózní a lidi jen straší. Za „ne zcela korektní“ ji označilo i ministerstvo financí. 

Jeden by se skoro bál, kdy bude označena za fake-news, jak to tak dnes módně bývá s „jinými“ a nepohodlnými názory, že… Zpráva totiž nechválila, a to politici nemají rádi. Rada se nelekla. Tento týden vyšla nová zpráva Národní rozpočtové rady. Ani tu si vláda za rámeček nedá.

Zatímco v první zprávě Rada tvrdila, že v roce 2068 dosáhne dluh veřejných financí 230 % HDP, ve druhé je k vládě kapku milosrdnější a tvrdí, že dluh bude v roce 2069 činit „jen“ 222 % HDP. Za rozdílem čísel ovšem nestojí zlepšení vlády – stojí za ním jen to, že Rada využila aktualizované demografické projekce, která vyznívá pro český národ příznivěji. Čímž ovšem ty dobré zprávy konči: Dluh 222 % HDP nemají ani v Řecku! Takové číslo je naprosto katastrofální.

Řečeno jinak: Politici se z první zprávy nepoučili. Co by se poučovali? Jsou neomylní, všemu rozumí nejlíp. O tom ostatně svědčí prohlášení ministryně sociálních věcí Jany Maláčové z března: „Velkou reformu, která ze dne na den změní celý systém, nepotřebujeme. Také to v ČR neumíme dělat - koneckonců historie to potvrzuje. Co ale potřebujeme, je průběžná, kontinuální adaptace celého systému, protože naše společnost se mění.“

Zpráva Rozpočtové rady je však alarmující. Cituji: „České veřejné finance zůstávají i nadále dlouhodobě neudržitelné…“ Jeden by předpokládal, že proto taky vznikla důchodová komise, aby věc vyřešila. Jenže paní ministryně nevidí problém v trendu a neudržitelnosti důchodového systému, ale v tom, že lidem prý podle ní nejvíc chybí „pocit spravedlnosti“. Komise proto místo faktu, že bez akce máme skončit s horším rozvratem veřejných financí než Řecko, bude řešit hlavně gender. Krapet mimo mísu. Pštrosí hlava v písku. Hospodář podpalující své stavení pro tu trochu efektní podívané plné barevných jiskřiček.

Vláda Radu zjevně ignoruje. A jelikož paní ministryně evidentně nemá s dluhem problém, v dubnu prohlásila, že by se průměrná penze měla v roce 2021 zvýšit o 800 korun, aby dosáhla plánovaných 15 tisíc korun. Už dokonce ví, kde na to vezme. Půjdou na to prý peníze ze zavedení digitální daně a zvýšení některých spotřebních daní. Pěkné vzdušné zámky. Ani jednu slibovanou korunu vláda ještě nemá, ani neví, jestli mít bude, ale už je rozdává. ANO a ČSSD provádějí tu nejpopulističtější politiku, jakou jsme zatím kdy v ČR viděli.

Rada ukazuje, že česká populace stárne a bude hůř. Zatímco nyní činí podíl osob ve věku 65 a více let na celkové populaci 19 %, během příštích 50 let vzroste až k 30 %. Počet důchodců začne prudce růst zhruba za 15 let. Zatím připadají na člověka staršího 65 let tři pracující lidé, v roce 2059 to bude podle demografů něco málo přes 1,5 pracujícího. Neboli pracující budou muset platit na důchodce dvakrát víc než dnes. Výdaje na důchodový systém porostou nad únosnou mez. Systém potřebuje změnu nastavení, ne genderové pohádky. Hledat nové peníze v genderových teoriích je asi tak chytré jako jít sáňkovat na Václavák.

Rozpočtová rada dokazuje, že pro naši fiskální politiku je charakteristická takzvaná procyklická expanze: To znamená, že vláda nás (zbytečně) zadlužuje v době, kdy ekonomika roste. Stačí se podívat na poslední čísla o vývoji státního rozpočtu. Za prvních pět měsíců letošního roku má stát deficit rozpočtu -50,9 mld. Kč, vloni ve stejnou dobu to bylo jen -23,1 mld. Kč. Hlubší květnový deficit byl naposledy v roce 2012. A ekonomika dosud roste. Sice už mnohem pomaleji a dál brzdí, ale ještě roste. Neboli neměli bychom mít deficit žádný.

Předpokládám, že vládní politici budou opět Rozpočtovou radu kritizovat. Přijdou s tím, že její očekávání jsou nerealistická. Do jisté míry se s takovou námitkou souhlasit dá. Rada totiž dělá výhled na 50 let. A upřímně -tak daleko žádný prognostik nevidí. Vůbec si netroufnu říct, jak nás tou dobou ovlivní roboti nebo jestli tou dobou už nebudeme všichni mluvit čínsky. I demografická prognóza na tak dlouhou dobu stojí na vodě. Nikdo třeba neví, kolik migrantů přijde, ať už kvůli válečným konfliktům ve světě či suchu v Africe. Přesto je dobře, že zpráva vznikla. Zkrátka protahuje stávající trendy a ukazuje, kam bychom došli, kdyby…

Je jasné, že během dalších padesáti let systém nějak změněn bude. Že si to sám vynutí. Že tedy alarmující závěr zprávy nakonec naplněn nebude, protože ještě než k tomu stihneme dojít, narazíme a budeme muset na důchody někde vyštrachat víc peněz, nemají-li být důchodci bezdomovci. Taky je ale jasné, že čím dřív systém změníme, tím míň to bude bolet. Což je mezi řádky vlastně to hlavní poselství, které autoři zprávy přinášejí.

Politici se ovšem stále tváří, že ve funkci nejsou proto, aby něco dělali, ale proto, aby rozdávali koblihy. Pro důchodovou reformu zatím vláda udělala jen to, že vytvořila důchodovou komisi. Všechny další kroky budou nepopulární, proto je odkládá na jiné vlády. Jenže volby teď budou každý rok, a tak žádná reforma nebude. Neboli pak to bude bolet.