Naše hospodaření: Exemplární propaganda

„Věřím jen té statistice, kterou jsem sám zfalšoval“, říká se. Říká se to obyčejně s lehkým pousmáním, které má naznačovat, že dotyčný to myslí vážně jen tak napůl, že prostě oficiální statistiky jistě mají nějaké ty mouchy, to všichni víme, ale něčemu přeci věřit musíme, ne? Tak tedy já nyní tvrdím, že ne, že věřiti statistikám je neradno, leda na vlastní riziko, že ze sebe udělám býka zbaveného schopnosti rozmnožování. Protože vrtěti statistikami státní autority ovládají bravurně. A nemám teď prosím na mysli Somálsko, Řeky či Španěle. Exemplární příklad předvedla Česká republika před pár dny.

Když statistický úřad vydal rozsáhlou zprávu o tom, jak si stojíme ve srovnání se zbytkem Evropské unie, média nešetřila oslavnými články. A tak jsme se mohli například dozvědět, že „se zlepšuje zadluženost vládního sektoru“. Aby bylo tvrzení dodáno na serióznosti, bylo dokonce dokládáno i čísly: prý jsme se v roce 2011 se schodkem rozpočtu dosahujícím 3,1 % HDP dostali mezi 27 zeměmi EU až na deváté místo. Sláva.

Zaprvé: Když vám kamarád u piva řekne, že „se jeho zadluženost zlepšila“, co z toho vyvodíte? No já nevím, jak vy, ale já bych to pochopila tak, že část dluhu splatil. Že prostě jeho dluh je menší. Ne tak stát. Když stát řekne, že se jeho zadluženost zlepšila, má tím očividně na mysli, že jeho dluh vzrostl. (Protože on vzrostl.) Když stát mluví o zlepšení své dluhové situace, chce tím říct, že starý dluh splatil tím, že si vzal dluh nový, a k tomu ještě přidal nějaký nový dlužíček navrch. (Protože vydávání státních dluhopisů není nic jiného než splácení starého úvěru tím, že si vezmi úvěr nový. A schodek státního rozpočtu není nic jiného, než nasekání nových dluhů k tomu všemu navrch.) Neboli stát se chová jako typický vejlupek, u kterého si podávají dveře exekutoři, a který bývá ve večerních zprávách dáván k dobrému, jak se to dělat nemá.

Zadruhé: Zpráva oslavující aktuální výši schodku státního rozpočtu k HDP (3,1 %) už jaksi pozapomněla dodat cokoliv o tempu růstu celého veřejného dluhu. Schodek rozpočtu je totiž jenom a pouze schodek hospodaření vlády za rok. Naproti tomu státní dluh vznikl sečtením všech schodků státních rozpočtů za předešlé roky, vládních záruk a úroků ze starého dluhu. Teprve s tímto číslem v plné kráse vynikne stav hospodaření české vlády. A vězte, že státní dluh se jen za jediný rok 2011 zvýšil o monstrózních 11,6 %.

Stát prostě spoléhá na to, že většina veřejnosti v pojmech jako „schodek rozpočtu“ nebo „státní dluh“ plave. Takže si může dovolit tu nějaké čísílko vypustit na veřejnost, to zase nějaké taktně zamluvit, a ejhle, hned tu máme z voličů stádečko chirurgicky upravených býčků.

(Tento text byl originálně napsán pro Literární noviny.)